Tragedie Drážďan
V Německu vzpomínali výročí vybombardování Drážďan. Mimochodem, událost popsal Kurt Vonnegut ve svých Jatkách číslo 5, úžasném románu, který stojí za to znovu a znovu číst. L“idi tam udělali lidský řetěz šest kilometrů dlouhý. A neonacisti se pokusili – jako každý rok – o kraválistické demonstrace s hořícími pochodněmi a lidi se jim postavili a v podstatě ty demonstrace rozehnali.

Sám jsem byl svědkem před nedávnem v Mnichově, kde před radnicí drželi nacisté mítink – a nebýt těžkooděnců kolem, dostali by patrně od lidí přes hubu. Tak tomu se říká správně pochopená dějinná lekce. Ty Drážďany nebyly vybombardované proto, že si Američané zčista jasna vzpomněli a udělali nálet. Ty doplatily na Hitlera a na nacismus a na celou tu ideologii nenávisti, která se dokázala prosadit ve třicátých létech a dovedla zemi ke zkáze. Zaplaťpánbu za dobře pochopené historické lekce. Taky bychom je potřebovali. Nejde jen o neonacisty. Ti u nás jsou zanedbatelná složka a těžko někdo soudný uvěří, že tihle hulváti je zbaví nepříjemností s cikány. Těžko soudit, co na tyhle lidi platí víc. Jednu nacistickou stranu zakázali, druhá se zrodila. Tento argument používají i odpůrci zákazu komunistické strany, respektive názvu komunistická strana. Jenže ono to není totéž. Čeští nacisté u nás nikdy nevládli a i za protektorátu byli spíš trpěni a drženi na krátké uzdě, než aby byli opravdovými německými nacisty bráni jako partner. Poskok, to ano, partner nikoli. Kdežto komunisté vládli.

Na zákaz komunistů je pozdě, ta příležitost se propásla v době, kdy se prosazovala teze, že totalita u nás vznikla po srpnu 1968 a ti komunisté padesátých let, později polepšení, jsou svatí, protože „věřili v dobrou věc“. Takže u nás nezbývá než nejlepší metoda: ignorovat.

Němci se vyrovnávají s minulostí po svém. A zřejmě účinněji než my.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz JAK ŽIVOT JDE: No a je tu zima jak má být
Sotva jsem vytáhl paty - včera jsem byl ve Varšavě, kvůli foťáku Fujifilm X-S1 (podívejte se na Digineffa), a už je tu sněhové nadělení. Letadlo mělo zpoždění, na večeři jsem byl na letišti - a to je zajímavé: i tady ve Varšavě bylo jídlo hnusné a předražené. Tolik přepáleného tuku a karcinogenů za tolik peněz jsem do sebe už dlouho nenatláskal. Ví někdo, proč se na letiště stahují kulinární vyvrhelové? Snad nikdy jsem si na letišti neříkal, no, to jsem si pochutnal. A vždycky si říkám, ti mě ale natáhli. Ovšem v té Varšavě podali mimořádný výkon. Ještě podám zprávu, pokud mě neskolí žlučníkový záchvat.