Naše znalosti blízkého i vzdáleného vesmíru se fascinujícím způsobem rozšiřují a čím rychleji se to děje, tím pozornost otupuje a zájem klesá. Nicméně, ta naše rostoucí ostrozrakost je zdroj mé skepse vůči myšlence kontaktu. Podstata skepse je taková: jestliže předpokládáme jakousi vývojovou linii, zahájenou vznikem života přes vznik rozumného života až po vytvoření civilizace technického typu, pak bychom mohli předpokládat civilizaci vyspělejší než je ta naše. Tato civilizace taky bude zkoumat okolí a objeví obyvatelné planety, tedy objeví i naši Zemi. Pokud tedy je kontakt na principu fyzické přítomnosti možný, tak KDE TI PARCHANTI SAKRA JSOU? A neargumentujte mi Dänikenem, pokud by přiletěli, měli by jistě lepší zájmy, než pasovat do sebe kameny Cuscu.
Takže ono je možné, že jsme ve vesmíru v danou chvíli sami. Podotýkám, že v danou chvíli. A že naši potomci, pokud budou podnikat výlety, objeví disciplínu zvanou astroarcheologie. Pátrání po zaniklých civilizacích. A možná zjistí, že ty zániky mají společnou příčinu, že totiž vznik rozumného života provází vznik nerozumného života, jako jsou částice a antičástice.
No a základní projev nerozumného života se jmenuje politika, čímž se dostávám z hlubin vesmíru zpátky na Zemi.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Má. Určitě je spousta psů v kabátcích (začalo to tím, že Fanánek měl dostat kabát) a určit je spousta výborných kabátků a v této souvislosti prosím, nepište mi nic pozitivního o kabátcích a neraďte, kde mám koupit lepší kabátek, zkrátka, kabátek odřel Noře nohy a takže jsme nad kabátkem udělali kříž.
Už nikdy kabátek, to je heslo dne.
Pes který tryskem doprovází pána při 6 km dlouhé procházce vydrží bez kabátku.
A byli jsme před mrazy a budeme i po nich, tak pravil František Palacký a tak budiž. Epizodu kabátkovou, naštěstí kratičkou, vkládám jen jako příspěvek historii, pro úplnost.