Opravdu to není tak, že by Klaus na poslední chvíli cosi vycucal z palce. Když se dnes vyjadřuje ve prospěch tradičních hodnot, jen zdůrazňuje to co říkal i dříve. Mohli ho podezírat z kdečeho, ale ne z toho, že je populista s nasliněným prstem zkoumající větrné směry. Nicméně dal jasně najevo, že se připravuje na zápas a nejlépe se zápasí s něčím, co není. Řekl třeba: „Žijeme v době oslavování a velebení globálna, v době zdůrazňování světa bez hranic, světa postnacionálního. Žijeme ve světě, který si namlouvá, že si se vším poradí, neboť na to má internet, Google a Wikipedii, umělou inteligenci, ale i politickou korektnost a technicky dokonalé, přímo orwellovsky vybavené tajné služby.“ Nu, globálno velebí sotva kdo, určitě ne jeho ideový protinožec Havel. Ještě hůře bychom hledali optimistu věřícího, že si se vším poradíme, spíš zní hlasy opačné, hlasy beznadějné. Takto by bylo možno jednu tezi po druhé probrat, až by se ztratil duch projevu. A ten vyznívá ve prospěch idejí opravdu a skutečně opomíjených. Ve prospěch tradice a ve prospěch národních idejí v tom nejlepším slova smyslu. Projev pronesl v době, kdy se směšně debatuje o záměru ministra školství vyučovat děti vlastenectví. Proboha, to by měla být taková samozřejmost, že by se to ani nemělo dávat do nějakých osnov. A prezidentských projevů. Protože tomu tak není, je dobře, že určité hodnoty prezident ve slavnostním večeru podpořil.