Smrt diktátora
Sponsor teroristů a ochránce lidských práv pod hlavičkou OSN skončil ve škarpě s dírou v hlavě, vláčen davem. Bylo by lépe ho chytit, postavit před soud, usvědčit a podle zákona potrestat, ale to je přání mimo realitu. A ta realita, jaká je?
Zatím se z radosti střílí ze samopalu do vzduchu a z pancéřových pěstí do stěn budov, jež diktátor obýval. Mimochodem, má ten, kdo nikdy sportovně nestřílel, má představu, kolik takové střelba stojí? Kdo to všechno financuje? Střelbu na Kaddáfího a proti Kaddáfímu a střelbu tam a střelbu onde.
I tato otázka je mimo realitu, protože na ni nikdy nenajdeme odpověď.
Budoucnost přinese odpověď, co po Kaddáfím. Bezu zásahu NATO by pokračoval ve svém diktátorství, o tom netřeba pochybovat. Otázka je, zda Libyjci po deseti letech budou na Kaddáfího režim vzpomínat jako na dobu temna nebo jako na ztracený ráj.
Ale i to je pošetilá úvaha. Minulost je vnímána vždy v lepším světle než přítomnost a nejinak tomu bude v Libyi, takže s Libyjci je to vcelku jasné. Méně jasné je to se zeměmi NATO, které svržení diktátora vyvolaly. Zda z toho povstane nějaká zásadní výhoda, to věru není zřetelné.
PSÍ PŘÍHODY:
Uhnala ho!
Nora nenarazí na hracího partnera často – naposledy to bylo v Průhonicích v parku a včera na louce pod lesem: Byl to pejsek milující honičky, jak nás ujistila jeho paní. Průběh honu obvyklý, přinejmenším ze začátku. Pejskové se honí kolem svých pánů. Ta louka má délku dva kilometry a šířku určitě jeden. Je možné po ní běžet až do Březové, kolem rybníka a vrátit se po její druhé straně. Dva kilometry volné plochy. Pejsky ale zajímá těch pár desítek metrů, něco jako kruh, a vy musíte stát uprostřed. Ten pejsek z toho byl upřímně rozradovaný a v jednu chvíli dal svou radost najevo tím, že mi v plné skočil na hruď. Já to ustál, na to jsem dost pyšný! No a po dvacátém, možná stém okruhu zpomaloval, až padl... Nora se pak vítězně rozhlížela:
Je tu někdo, kdo by si konečně se mnou zahrál na honěnou?
Bujaré začátky - a bídné konce
Foceno přístrojem Sony NEX 5 N