Dvořák zvítězil s jasnou převahou a to mluví i ve prospěch grémia, které ho zvolilo. Jistě to nebyla snadná volba a tlaky si těžko dovedeme představit. Žijeme v „jakoby světě“ a média politikům slouží k výrobě onoho „jakoby“: vláda jakoby dělá reformy, jakoby dělá úsporná opatření, mohli bychom pokračovat od jednoho „jakoby“ ke druhému. Média tu jsou od toho, aby ona „jakoby“ kryla a v tomto smyslu Janečkova televize dělala výtečnou službu.
Ne nadarmo se v den Dvořákova zvolení objevila v médiích ne zcela pochopitelná debata o pooně Událostí, zpravodajské relace ČT. Každý, kdo vytáhl paty z české kotliny a viděl nějaký zpravodajský pořad jiné televize než české ví, jaký paskvil Janečkem pokrytá parta předváděla. Proto je zajímavé, že Dvořák touto smrdutou polévkou začerstva zamíchal a také je s podivem reakce současného šéfredaktora zpravodajství ČT Karla Nováka. On prý „rezervy zná“. Chvála bohu!
Nejen u nás, ale na celém světě hraje televize roli tlusté tety, kterou čím dál míň lidí bere vážně. Oproti internetu může televize nabídnout jediné, totiž rituál usednutí na kanape, tak precizně popsaný v Simpsonech. Den ode dne a rok od roku přestává být televize užitečná. Nezanikne. Zbezvýznamní a tento proce už je v chodu. Přejme Petrovi Dvořákovi, aby Česká televize odbyla svůj odchod z popředí scény důstojně.
Zatím to byl trapas.
Včera se vynořil další strach. Ljuba byla s Norou v Břežanech, v tom novém, moc krásném parku zřízeném hned za novým městským centrem. Děti tam mají U-rampu a jezdí tam na prknech. Tak to, prosím, takové prkno, to je stokrát zlejšejší než pět set holčiček na koloběžce! Jak zlomit ten strach? Nejspíš budu muset obstarat Noře prkno.
Foceno přístrojem Olympus E-PL3