Nemusela by to být katastrofa. Sociální demokraté se už přestali ohánět ostudným bonmotem Václava Bělohradského o „řecké lži“. To „zbytečné strašení“ očividně zbytečné nebylo a výsledek? ODS slibuje vyrovnaný rozpočet do roku 2016, zatímco ČSSD slibuje vyrovnaný rozpočet do roku 2016. Liší se jen v proklamacích, jak ho dosáhnout. Jde jen o proklamace, v podstatných věcech klientelistické praxe táhnou za jeden provaz a chovají se jako vrány, která jedna druhé oči nevyklove.
Volič toto samozřejmě cítí a to patrně je příčina katastrofální sestupu občanských demokratů. Až je vystřídají sociální demokraté, budou muset dělat v podstatě stejnou politiku a mohou se teď jen modlit, aby zásadní nepopulární kroky podnikli jejich údajní rivalové. Zpovzdálí to připomíná poklidný tanec, něco jako menuet.
Pokud by ale mělo dojít ke skutečně dramatickým zvratům a z „řecké lži“ by se vyvinula „řecká katastrofa“, z menuetu by se mohl vyvinout kvapík a hlavním tanečníkem by pak nemuseli být jedni ani druzí. S vážnými následky, minulé století dodalo nejeden příklad.
Podotýkám, že jsme kameny objednali od jedné firmy, od firmy Čerth v Šestajovicích. Přijala sehraná parta v čele s panem Tomášem Červenkou, přijel náklaďák s kameny, přijel autojeřáb – nejdříve ke Knéblům.
Nora byla nadšená. Jeřáb, pět chlapů kolem něho, dva zahradníci, Knéblovi s kocoury, Nora mezi tím pobíhala, nechávala se honit, aby se nezdržovala pod zavěšený břemenem, kradla zahradníkům rukavice, spadla do zahradního jezírka a dělala pak všechno pro to, aby tam spadla znova, zkrátka, byl to její velký den.
U Knéblů kameny usazeny, firma Čerth se přesunula k nám.
Nadšení? Nula. Nevraživé pohledy, demonstrativní odchod do pelechu. Byla to táž firma, titíž pánové, kameny stejného vrhu... jenže tohle byla JEJÍ zahrada, takže šlo o INVAZI, nikoli o radostné alotrium...