Jsme svědky zápasu dvou principů. Jeden je tržní. Výrobci léků nepracují pro blaho lidstva, ale pro zisk, je to přirozené a správné. Dělají všechno pro to, aby zisk byl co největší. Proti tomuto trendu jdou pokusy o státní regulaci. Letitá zkušenost ukazuje, že ve střetu s volným obchodem regulace vždycky skončí korupcí a s ní spojenými nešvary. Takže vlastně jde jenom o to, kdo bude korumpován a zákazník, v tomto případě pacient, bude tak či onak platit, buď z peněženky, nebo prostřednictvím odvodů.
Je tu myslitelný i jiný model, tedy systém takové zdravotní péče, kdy o člověka pečuje jeho lékař, má navázané lidské styky, znají se vzájemně, důvěřují si a neokrádají jeden druhého. Věřme, že smysl zdravotních reforem směřuje i k tomuto cíli, vždyť vlastně všichni dosavadní ministři zdravotnictví byli lékaři, rozuměli své věci a tuhle prostopravdu znali jistě taky.
Jen je těžké se k tomu z nějakých důvodů propracovat.
Než k tomu dojde, budeme i nadále v hrsti zmítaného zdravotnictví.
Druhá drobná nehoda byla o kousek vážnější. Nora kousala větvičku a najednou – chrčivé, dávivé zvuky. Jak by ne. Větvičku překousla a fragment se jí zasekl do patra, jaksi napříč. Tento nežádoucí trám vyloven, zahozen a Nora se mohla věnovat dál kousání větviček.
Třetí nehoda byla legrační. Leckteré prudké pohyby končí kotrmelcem. To je patnáctkrát denně a nestojí to za zmínku. Tentokrát ale Nora běžela po naší dřevěné terase a chtěla v plné rychlosti zahnout do otevřených dveří kuchyně. Tlapky ale mají omezenou adhezi – v zatáčce dostala smyk, ustřelilo jí to, vyletěla ze zatáčky a zachytily ji nohy zahradního křesílka.
Nezdá se však, že by ji tato nehoda odradila od dalšího zatáčení v trysku, stejně jako ty předchozí ji neodrazují v kousání větviček a lapání vos.