Jeden z klíčů problému je obsažen v připomínce ústavně-právního výboru, že „účastníkem odboje nebo odporu proti komunismu by neměl být člověk, který se podílel na potlačování lidských práv a svobod.“ Bráno rigorózně, každý člen komunistické strany se podílel na potlačování lidských práv a svobod, protože byl součástí represivní struktury, který si jako základní charakteristický rys vetkla třídní boj a třídní nenávist. Co s tím? I Gustav Husák byl mučen a dlouhodobě žalářován v komunistickém žaláři. Za pětačtyřicet let trvání režimu je velmi často těžké, ne-li nemožné od sebe rozeznat pachatele a oběť.
Problém je natolik složitý, se se kolem něho dá čekat nekonečná debata. Zatímco se bude debatovat, budou umírat, jeden po druhém, lidé mučení a věznění v komunistických kriminálech a lágrech. Na ně by se mělo myslet především a teprve pak uvažovat o tom, kdo byl ten autentický protikomunistický odbojář. Ctirad Mašín? Pokud bychom jeho stanovili jako etalon, kolika lidí by se zákon o protikomunistickém odboji týkal? Když ho vyloučíte, má smysl se o nějakém odboji bavit? Vždy´\t přece slovo „odboj“ má jako kořen pojem „boj“...
Podle Murphyho přírodního zákona by mělo pršet, možná i ta vichřička se mohla strhnout a kroupy rozhodně by neměly chybět. No a vida: celý den svítilo sluníčko a když už začalo být horko na práci, mírný vítr zatáhl oblohu mrakem v roli slunečníku. Tak to bylo celý den a k večeru, když byla práce hotova, sluníčko vesele svítilo a my jsme se mohli kochat.
Takové vybočení z Murphyho zákona, podle něhož se všechno musí pokaňhat tak, jak je to jenom možné, takové vybočení je možná až zlověstné. Zítra budeme sázet nové rostlinky. Takže se můžeme těšit na ty kroupy, aby panu Murphymu bylo učiněno zadost!