 |
Příběh aféry Diag Human je příběhem neschopnosti státu čelit cílevědomému tlaku chytrých, všeho schopných a neskrupulózních jedinců a skupin. Stát vedený amatéry není schopen se postavit ve tvrdém boji. Příběh Diag Human je toho výmluvnou ilustrací. Český stát se teď chová jako podvodník, musí schovávat svoje umělecké předměty, aby mu nebyly zabaveny (nám nebyly zabaveny jako důsledek státní neschopnosti), jako když dlužník schovává před exekutorem televizor.
Firma Diag Human byla na začátku devadesátých let předmětem zájmu několika novinářských investigativních týmů. Pracoval jsem tehdy v jednom z nich. Věc byla očividná. Nešlo o seriózní firmu a o seriózní podnikání.
Jenže „očividnost“ je v právním státě, jak se říká, na dvě věci, pokud není vyšetřena, důkazně podložena a soudně zhodnocena. Že je něco takzvaně „jasné“ vůbec nic neznamená, dokud ono „jasné“ nevyřkne v krajním případě soud. Tehdy náš tým (a jistě i ty další měly stejnou zkušenost) narazil na neprostupnou hradbu zkorumpovaných úředníků. Odtroubili jsme to. Nešlo jít dál. Musela by nastoupit policie se svými pravomocemi (danými zákonem), aby se dostala dál. Jenže nenastoupila, jistě k tomu byly dobré důvody.
Ministr Bojar tenkrát asi podlehl oné atmosféře, že „je to jasné“. No a protože majitelé Diag Human nejsou žádná ořezávátka, nevzdali se. Konec konců, deset miliard stojí za nějakou námahu. Deset giga za dvacet let, to je pořád víc nž mega denně. No tak, přátelé, kdo na to má?
Půvabným dokladem dlouhých prstů Diag Human má heslo „Aféra Diag Human“ v české Wikipedii. Kdyby někdo chtěl hledat doklad toho, jak je to snadno zmanipulovatelné zdroj informací, nechť si to naťukne. Je to zábavné, ale jen pro silný žaludek.
|
Byl jsem zkraje týdne služebně v Římě. Odlet... předpokládal v šest ráno být na letišti. Přílet... o půlnoci. Pěkná otrava tady u nás ve Zvoli! Takže jsem poprvé vyzkoušel službu firmy Zaparkujteuletiste.
Moje představa byla: zablácený pozemek obehnaný drátěným plotem, jako bezpečnostní zařízení tlustý nevrlý pes, držený na řetězu, protože „on nám poškrábal auta a byly nepříjemnosti“. Vrátíte se ve středu? To jsme na Moravě, bratranec se žení, přileťte až v pátek, to budem zpátky. Atak dále, mám bohatou představivost.
Skutečnost je jiná. Je to regulérní parking pro 400aut. Kde to je? Když z Pražského okruhu vyjedete směrem na Bílou Horu, ano, dostanete se na starou karlovarskou, uvidíte Autosalon Klokočka a hned vedle to je – název firmy napsaný velkými písmeny na baráku je vidět od silnice. Tam zajedete – já se objednal po internetu předem, ale asi by tam šlo zajet rovnou, odevzdáte auto a klíčky a oni vás naloží do jejich pendlovacího auta a dovezou na letiště, které je odtud 5 minut. No a při návratu si vyzvednete kufry a zavoláte jim a oni přijedou, naloží vás, dovezou na parkoviště a tradá, pokračujete v cestě. Stojí to od 2 dnů do týdne pětikilo a na delší parkování padesát za každý delší den. Navíc si můžete nechat umýt auto vně i uvnitř a oservisovat klimatizaci, aby klimatizovala a nesmrděla. Moje klimoška to opravdu potřebovala. Takže jsem moc rád, že můžu napsat o něčem co funguje. Samozřejmě je to soukromé.
Když už jsme u toho fungování, funguje veřejná doprava. V Římě. Mají tam integrovaný systém jako u nás, metro, autobusy a tramvaje, jako u nás v Praze. Lístek na 75 minut stojí euro, přičemž cocacola u stánku tři pade. U nás stojí cocacola dejme tomu třicet pět korun u stánku, přestupný lístek na dopravu na 75 minut...
Ne. V Praze to počítat nebudu. Tohle funguje v Římě, v Praze je to jinak.