 |
Velmi prospěšná akce začala na webu - akce na podporu osvojování dětí z ústavů do rodin. V ústavech jich je jedenáct tisíc a jen jedno z deseti se dostane do rodiny. Na té věci mě zajímá mnoho aspektů a jeden z nejdůležitějších. Co jsem na světě, doslova po celý můj život se diskutuje o tom, že je víc než žádoucí usnadnit proces osvojování dětí. Padesát let to sleduju od chvíle, kdy jsem se o to začal zajímat. Argumenty jsou stále stejné. Děti v ústavech psychicky trpí a jsou odsouzeny k sociální podřadnosti, v hrozivém procentu ke kriminalitě. Stojí to stát veliké peníze. Je mnoho lidí, kteří mají vůli i prostředky a chtěli by si dítě osvojit. Proč tomu kladou překážky všechny vlády, proč to bojkotovali komunisté a proč to bojkotuje i demokratický systém?
Nevěřím, že jde o ohledy na lidská práva (jaká? čí? vůči komu?). Spíš větřím pach peněz, asi je tu nějaký penězovod, ze kterého někdo pohodlně sosá, jiné vysvětlení pro to nemám. Akci můžete podpořit také, zde je adresa na webovou stránku odsouzení.cz.
Nevinné okurky
Takže prý to nejsou španělské okurky. Španělé zuří, pěstitelé okurek zvlášť. Koho napadlo, že za nákazou jsou španělské okurky? I u nás jsme měli hned senzaci, že kdosi prodal sto dvacet okurek španělského původu. Na mysl se klade obdobná otázka, jaká byla položena v předchozím odstavci. Kdo se první vytasí s vakcínou, kterou povinně nakoupí všechny státy ze zblbnuté části světa? Nejdříve vyděs, poté prodej. Ale to je jen nekorektní úvaha člověka, který nevěří prakticky nikomu nic. Třeba opravdu je někde nějaká nákaza, která nás skosí...
|
Už jsem tu psal, jak jsem po několikaměsíčním zápasu s mobilem HTC Desire hodil ručník do ringu a přešel na klasickou Nokii s tlačítky. Ne snad, že by mi nekladla potměšilosti do cesty. Například sama od sebe zapíná přesměrování hovorů. Vždycky to trpělivě zruším, vypnu a za den za dva mi vítězně oznámí, že jsou příchozí hovory přesměrovány. Netuším proč, nevím kam, tak zase vlezu do menu a vypnu to. Třeba je to tam, abych nezlenivěl, něco jako iniciátor činnosti. Třeba si ten mobil myslí, že nemám do čeho píchnout a nudím se a že hrozí, že se ze mě stane nějaký Ivánek na peci.
O jinou zábavu jsem se postaral sám. Zapnul jsem si tam informaci o délce hovoru právě ukončeného. Šmarjá, já toho tolik prokecám? A těch prachů co to stojí...
Samozřejmě, mohl bych to vypnout, ale takhle aspoň vím, kolik toho prokecám. Je to takové jakési sebetrýznění. Jako když alkoholik nenosí flašky do kontejneru a vystavuje si je, dělá výřad, aby viděl, kolik toho vypil.