 |
Je po krizi, teď se začnou rozdávat výprasky. Petr Nečas povolá předsedu poslaneckého klubu Tluchoře na koberec? Takhle se to nesmí nazvat. Tluchoř bude vysvětlovat.
Tluchoř netluchoř, neseriózní nasazení takzvané politické strany Věci veřejné bylo zřejmé od první chvíle, kdy populistické předvolební billboardy začaly ohlupovat lidi. Hesla o dinosaurech a o otevřené politice, zaštítěné moderátorem televize vyhozeným kvůli pokoutním kšeftům, nastrčeným šéfem fízlovské agentury zabraly u "protestně naladěné" části veřejnosti. V posledních volbách jim naslibovali hory doly John s Bártou, kdo ví, kdo přijde v příštích volbách?
Ať se stalo co se stalo a ať to odnese Tluchoř nebo neodnese (tipnul bych si, že se mu nic nestane), důvěra ve schopnosti a hlavně v úmysly této vlády je osudně otřesená. Ty reformy, které jsou tolik potřebné, musí nezbytně bolet. Aby tu bolest občané snášeli, museli by si vážit těch, kdo jim blest působí a museli by věřit, že ta bolest má smysl a že povede ke zlepšení situace.
Což není tento přypadek.
Silné Rusko
Vladimír Putin slíbil Rusům, že se jejich země dostane v příštích deseti letech mezi pět nejsilnějších ekonomik světa. Spolu s Brazílií a Indií figuruje Rusko na soupisce velkých států, které mají velké šance. Bylo by dobře, kdyby se Rusko ekonomicky vzpamatovalo. Ekonomická podřadnost vede k agresivním tendencím. Neštěstím Ruska byl odedávna jeho pocit méněcennosti, bohužel oprávněný. Rozlohou obr, výkonem trpaslík, nejvýraznější produkt vojenská výkonnost založená na pohrdání individuálním životem, to je smutná bilance. Bohužel je velmi nepravděpodobné, že by se Rusko pod obnoveným Putinový vedením z této trapné pozice vykodrcalo, přes všechny nynější silácké řeči.
|
Nejsou to stoprocentní a vlastně ani ne jednoprocentní pyramidy. V Barmě je město zvané Bagan, kde je na ploše 40 kilometrů na 4000 chrámů, kaplí a hrobek. Lidé město opustili, jejich dřevěné domky vygumoval z povrchu světa čas a chrámy zbyly. Je to úžasná lokalita a zničit ji nemohla ani ohyzdná věž Nann Myint, kterou tam nechal zbudovat příbuzný jednoho z vojenských vládců Barmy, ani obrovský hotel převyšující okolní chrámy, taktéž výsledek korupce a diktátorské drzosti. Některé ty chrámy jsou víc, jiné míň atraktivní a největší popularitě se těší ty, na které vedou schody, takže z jejich vrcholu lze pozorovat východ, případně západ slunce.
K jednomu takovém jsme se vydali na kole. Byl nedaleko našeho hotelu (nevysokému, schovanému za stromy za hranicí těch 40 km čtverečních) a vypravili jsme se tam večer na kole pozorovat západ slunce. Z hotelu vede poněkud rozbitá asfaltka na trochu lepší a širší asfaltku vedoucí na letiště, pak je odbočka do New Bagan a z ní se u hospody odbočí na polní cestu a po ní se lze dostat k našemu vyhlédnutému chrámu. U té hospody jsme se ptali místních lidí, zda ta polňačka skutečně k chrámu vede. Souhlasili, jen jeden anglicky mluvící hošík pravil, že je to „little bit far away“, trochu daleko.
Ono to nebylo zas tam moc daleko, ale cesta v podstatě zmizela v písku. Ježdění v písku, navíc nikoli na horském kole Author, jaká máme doma ve Zvoli, ale na těžké plečce bez přehazovačky, to opravdu není žádný med. Pak se ukázalo, že cesta nevede, ale jenom směřuje k chrámu, takže nakonec jsme kola tlačili přes pole – k úžasu lidí, kteří už na chrám stačili vylézt – přivezly je tam autobusy, taxíky a dvoukoláky tažené koníkem. Když jsme se přece jen dostali na cestu, Ljubě spadnul řetěz a ta bídná plečka ho neměla volně přístupný, ale zadeklovaný. A cesta zpátky?
Už když jsem na kolo sedal, něco se mi nezdálo a brzy se ukázalo, že mé tušení je oprávněné, ani, píchnul jsem, asi o nějaký trn. Guma nesplaskla úplně a hned, plaskala zvolna. Ljuba to měla dobré, té spravil kolo za dva dolary zmnrzlinář, takže ujížděla vcelku svižně. Já se vlekl vzadu a přemýšlel, co nám na hodinách fyziky ve škole říkali o valivém odporu. K hotelu jsme dojížděli za naprosté tmy. Zbýval poslední kilometr do mírného kopečku. Otřesy šly až na ráfek a já spílal a klnul do barmské tmy, abych si ulevil. Nedaleko hotelu jsem uslyšel nadávat Ljubu.
Co je? křičel jsem do tmy.
Spad mi zas ten blbej řetěz!
Poučení: baganské chrámy nedobývejte ze sedla velocipédu.
