 |
Hlasování o nedůvěře vládě, to tu už dlouho nebylo. Ke koloritu české politiky patří i neschopnost opozičního lídra Bohuslava Sobotky cokoli vymyslet a čímkoli zaujmout, čímž směle konkuruje lídrovi vládní strany Petrovi Nečasovi.
Při nedávných stranických volbách zvítězil díky tomu, že volitelé nového předsedy neviděli důvod experimentovat, když se vláda pohřbívá sama a nepotřebuje k tomu ani jednu oranžovou lopatu. Půjde o další plácnutí do vody, protože nikde není jediná známka toho, že by hlasování mohlo dopadnout pro Sobotkům nápad dobře. Nepomohlo by ani přispění Václava Klause, jak se to stalo při slavném odstřelu vlády, kdy hlavním pyrotechnikem byl ještě Jiří Paroubek.
Ten přišel před několika dny s nápadem velké koalice. Tím samozřejmě nápad u svých někdejších obdivovatelů pohřbil, k českém politické tradice patří kopání do bývalých vůdců, naslouchání je zde čímsi neznámým. Přesto je velká koalice zřejmě nejrozumnější projekt, ovšem za předpokladu vstřícnosti a dobré vůle. K realizaci by mohla dopomoci vidina dobrých kšeftů, jako se to stalo na pražském magistrátu. Když to šlo v hlavním městě, proč by to nemělo jít na celostátní bázi? Řečiště pěnězovodu je tu širší, je zde místa pro všechny sosáky, které se dostanou na břeh!
Pohár hanby asi není ještě vyprázdněný a do dna vypitý. Potenciální véčkařské přeběhlíky možná odradil i pevný Klausův postoj. Prezident zachovává v této krizi chladnou hlavu a to bude důvod k otevřeným projevům nelibosti ze strany Mirka Topolánka.
Prezident označil situaci za neúnosnou. Ona by skutečně neúnosná byla, kdyby byl našim takzvaným vrcholným politikům dán dar studu. Jelikož tomu tak není, zůstane vše při starém, vydá se nějaké prohlášení, doplněk koaliční smlouvy či co, a ohavné divadlo bude pokračovat. A že jsme chvilku věřili, že to tihle lidé myslí s odpovědným přístupem k politice vážně...
|
Včera jsme se s Ljubou vrátili z naší doposud nejdelší cesty, postupně jsme se podívali do Thajska, Burmy, Kambodže a Laosu. Z Luang Prabangu jsme se vrátili do Bangkoku, odskočili si na pár hodin do města (měli jsme vízum pro 2 vstupy, do konce března to bylo zadarmo, no neberte to) a pak přes Dubai domů.
Ani tentokrát tu nebudu otravovat, postupně popíši pár podgerovských situací – ano, je to nevyhnutelné, na tak dlouhé cestě z vás občas musí být strýc Podger. Začnu od konce, i když jsme včera zas nebyli tak moc velcí Podgerové. V Dubai (Dubaii?) jsme nastoupili do letadla a ono potvora ne a ne letět a čuměli jsme tam 90 minut, než jsme vzletěli. Po nekonečných 6 hodinách jsme přistáli, lidi vystoupili z byznys klásu a nás pro změnu nechtěli pustit ven. No a tu máš čerte kropáč, přiběhli polecajti a jali se zatýkati nějakého pána a pak teprve jsme směli ven a pustili nás ke kufrům a ty už byly na hromadě a obíhal je policejní čuchací pejsek. Takže to byla částečně i psí příhoda. Co ten pán proved? Tak to je něco, co se nejspíš nikdy nedovíme a ani na to nejsme moc zvědaví. Zdrávi došli a do je hlavní!
