Teď vážně.
Zrušit se měli komunisté hned po převratu, jenže to nešlo, protože příliš mnoho Havlových souputníků bylo komunisty. To je jeden argument, proč současné hrátky komentovat pokrčením ramen. A ten druhý? On to ve skutečnosti nikdo nechce, protože je to technicky neproveditelné. Zasedá jakási expertní komise právníků, která má za úkol vypracovat právní podklady pro vládu. To bude zajímavý dokument, tyhle právní podklady. Současná KSČM neprovozuje žádné známé aktivity zaměřené proti právnímu řádu naší země. Není tedy důvod proti ní zakročit. Vychvaluje a glorifikuje minulý režim. To je politováníhodné, ale ve svobodné zemi není to důvod k právnímu postihu. Jsou zde monarchisté glorifikující rakouskou monarchii. Mají být rozpuštěni?
Snadno rozpoznáme to, co by mohlo fungovat: to je to, o čem se veřejně neuvažuje. Pojem "komunistický" je třeba položit na roveň pojmu "fašistický". Nejde o slovo, jde o firmu. V moderní hantýrce je to brend. Zakažte firmě Coca Cola slovo "coca“ pod záminkou že jde o propagaci omamných látek (což je ostatně fakt, bez ohledu na to, že skutečná coca je v Coca Cole v množstvím mizivém, pokud vůbec nějakém) a firma začne mít vážné nesnáze. Ať se jmenují Strana přátel lidu nebo jakkoli jinak, ostatně, v mnohých státech se to stalo, například ve Slovensku. Jenže tohle nikdo neprosazuje.
Mohlo by se to chytnout a pak by začaly dotazy, kdo tedy vlastně v té komunistické straně byl.
Současná debata kolem zrušení KSČM je jen hromosvod. Hromy divo bijú, ale vybijí se do země. No a co udělá těch 18 rozpuštěných sdružení? Nic. Pokud jsou ti zastupitelé k něčemu, oni si nějak poradí. A jejich obce taky.
Dodám ještě pro ty, kteří nechápou ironii: opravdu nevěřím, že se parlamentní sekce ODS rozpustí kvůli součinnosti s KSČM v jednom orgánu. To je jen takový žertík, adekvátní situaci našeho Blbákova.
Zpátky k těm lasičkám. Dojeli jsme, zalezli do postele, v deset jsme s mrštností lasiček vykulili z pelechů a šli za povinnostmi, Ljuba o něco dřív, já později. No a když jsem si dával dohromady věci, abych vyrazil do města, přišla na řadu peněženka.
Ano, peněženka a v ní legitimace, řidičák, peníze, platební karty atd. zůstaly ve skřínce v jejím autě, kterým jsme do Benátek jeli.
Byla v rozhlasovém studiu, volat jsem ji nemohl. Zavolala mi pak sama. Řekl jsem jí o té peněžence. Následovalo ticho.
"Copak," ptám se.
"Přemýšlím, kdepak já mám peněženku s legitimací a kartami."
"K jakému závěru jsi došla?"
"Je v bundě co visí v předsíni na věšáku."
Ano, byli jsme oba jako chytré lasičky.