 |
Éter duní zprávou, že se libyjští piloti raději katapultovali, než aby bombardovali vzbouřence v Benghází. Je-li to pravda, a doufejme že ano, jsme svědky vzniku další ho obrazu typu "svoboda na barikádách". Jen aby to nadšení vydrželo.
Připomněl mi jeden z našich čtenářů, že nemám pravdu, když tvrdím, že revoluce nenahradí padouchy slušnými lidmi, nýbrž nahradí je jinými padouchy. Připomněl americkou revoluci a Jefferson a Wasginton věru nebyli padouši. Americká revoluce ovšem byla revolucí zcela specifického typu. Nebylo to povstání proti vlastní teroristické elitě, ale byla to klasicky osvobozenecká válka proti - v té době už - zcela cizí mocnosti, která hloupě a bezzubě parazitovala na rozmachu mladé dynamické společnosti.
Čin libyjských pilůotů je obdivuhodný, pokud k němu vskutku došlo. Co ale bude dál? Zcela souhlasím se závěry statě Jefima Fištejna Provaz odpůrcům demokracie, že nejvíce bychom si měli přát vítězství vojenské kliky, kteráý by v zemi nastolila pořádek. Blahobyt nepřinese, jenže blahobyt nikdy nebude v zaostalé muslimské společnosti, která vidí jedinou vzpruhu a perspektivu v myšlence, že je třeba vymazat Izrael z mapy. Je příznačné, že i v Egyptě věšeli Mubarakovu figurinu s židovskou hvězdou ne hrudi. Kdyby věšeli skutečné Židy, pak by teprve byli šťastni.
Fištejn má pravdu, když nabádá k maximální ostražitosti. V ose Středozemního moře vyrůstá nová opona, bohužel ne železná, tudíž prostupná. Tentokrát jsme na té lepší straně, na rozdíl od studené války minulosti. Nicméně, studená válka minulosti měla jednu přednost před válkou, která na přízvisko teprve čeká: komunisté byli aspoň křestani.
Napadá mě, že je to dobré, dokud mohu taková slova psát. Za pět let kvůli nim půjdu do basy. Jako ten Rakušan, který jódloval, nedbaje že opodál stojí (na rakouské půdě) mešita.