Protest proti kapitulanství
Pod názvem Protest proti kapitulanství je otištěna v posledním čísle týdeníku Reflex petice, kterou podepsal Bohumil Doležal, Viliam Buchert, Luboš Dobrovský, Zdeněk Lukeš, Jiří X. Doležal a další lidé. Plně se s obsahem ztotožňuji. Poslední kroky Lékařského odborového klubu též pokládám za nehorázné a ve shodě s petenty se obávám následků eventuálního dalšího ústupu. Vládě se podařilo najít dvě miliardy v systému samém a rozhodla se umístit je do zdravotnictví v podobě zvýšení platů. Ve slušné společnosti má vítězství vždy podoby kompromisu. LOK si ale přeje totální kapitulaci. Už sama dikce dokumentu, na který má vláda přistoupit, připomíná neblaze známé dokumenty z naší minulosti, nevyjímaje slavný Rozkas pro obyvatelstvo. To co země potřebuje je reforma zdravotnictví, a tato vláda dává najevo seriózní snahu zdravotnictví skutečně reformovat. Ucpání děr kudy peníze unikají do kapes korupčníků a další zvýšení platů lidem, kteří se o naše zdraví starají je v zájmu všech.

Předseda LOK Martin Engel zřejmě vsadil na kartu úplného vítězství. "Po dnešku mám navíc pocit, že jde hlavně o to, aby se proti nám postavily zdravotní sestry a veřejnost," řekl v komentáři k čtvrtečnímu ztroskotanému jednání. Jak, "jde o to"? LOK proti sobě zdravotní sestry postavil sám a že bude veřejnost s arogancí LOK sympatizovat, to snad si pan Engel nemohl představovat ani v bujném snu. JAK ŽIVOT JDE: Podger? Jak se to vezme.
Někdy se to tak semele. Posuďte sami. Navštívili jsme včera večer přátele Jiřího a Kateřinu. Bydlí v třetím patře řadového činžáku, okna mají jaksi dozadu a před okny je svážek a nahoře zahrádky. Přijeli jsme asi v sedm večer, zazvonili, nahoře Jiří otevřel okno a zvolal:
"Hodím vám klíče!"
A už letěly.
Nedokážu potmě chytit klíče hozené ze třetího patra. Ale chytře jsem sledoval jejich dráhu a viděl, kam dopadly. No samozřejmě do sněhu, zůstala tam po nich dírka.
Jenže bohužel jenom ta dírka.
Jali jsme se hrabati, oba, Ljuba i já. Naše hrabivost nevedla k cíli. Decimetr po decimetru jsme obnažovali svážek a už přestalo být zřejmé, kde byla ta původní dírka. Okolo uhrabané plochy se vršila hromádka sněhu. Neproklouzly nám mezi prsty? Byl to docela velký svazek a jeho žuchnutí bylo dobře slyšet.
No ano, našli jsme je - samozřejmě deset vteřin před tím, než Jiří doběhl dolů s dalšími klíči, pln odhodlání přidat se k hrabání.
Ony ty potvory odskočily a huply až na chodník. Samozřejmě taky zasněžený.
Ale ten pohled na nás dva hrabivce musel být boží. Asi klíče nemají smysl pro humor, našli bychom je podle zvonivého smíchu.