 |
Proč přímá volba prezidenta, to je největší záhada celé kauzy. Lidé to chtějí, ale lidé také chtějí zrušit daně a zavést trest smrti. Že je to prý demokratičtější. O tom se dá diskutovat, ale nikam to nepovede. Ústavní systém je jemný, vnitřně provázaný mechanismus, a volba souvisí s pravomocemi a pravomoci jedné instituce souvisejí s pravomocemi jiné instituce. Složitost celé věci vyvstává na pozadí debaty, která se rozvinula.
Tak třeba: jednokolová volba nebo dvě kola? Větší bere v prvním kole, anebo dvě kola, jako je to v senátních volbách? Když i teď do hry vstupují figury, jako je Jana Bobošíková třímající trs třešní, jak bude vypadat přímá volba, do níž se bude moci přihlásit prakticky každý a vyhraje ten, kdo bude mít nejvíc hlasů?
Z tohoto hlediska uváženo, zatáhl Petr Nečas svoji stranu do trapné situace, jelikož tato varianta je zřejmě neudržitelná. Právě ODS totiž prosazuje, aby „vítěz bral vše“.
Právě tak podivná je druhá jeho teze, že totiž má koalice vystupovat jednotně.
Proč by měla? Volba prezidenta potvrzená ústavou by měla být trvalým pilířem naší politiky a to i v době, až po aktuální koalici neštěkne pes. Strany mají váhu s ohledem na výsledky voleb a každý volič volil konkrétní stranu, nikoli nějakou koalici. Takže znovu, pro méně chápavé a pro Petra Nečase, proč by měla koalice v této nadčasové otázce vystupovat jednotně a proč by neměly jednotlivé strany mezi sebou jednat,. tedy i strany momentálně vládní se stranami momentálně opozičními? Nerozborné jednoty a národní fronty jsou chválabohu pryč.
Na tom asi skončí sen o přímé volbě prezidenta. Není zde reálná potřeba přímé volby, a každá strana si jen bude chtít honit triko, jelikož přímá volba je mediálně zajímavá a obecně populární. Pro shodu napříč stranami - je třeba ústavní většiny - nejsou reální důvody.
Proč ne? Protože z přímé volby prezidenta pro nikoho ze zúčastněných nevyplyne žádný osobní prospěch reflektovatelný stavem konta.
|
Jsou to všechno lstivé bestie, počítače a zařízení jim příbuzná. S novým mobilem HTC jsem zřejmě už na konci tunelu, anebo, řečeno s Churchillem, není to začátek konce, ale konec začátku, pokud začátkem myslíme trápení a koncem - konečné vítězství. Internetím a googlím a to je hlavní, o co mi šlo.
Ono je to připojení na net droga. Máte po ruce nepřeberné množství informačních zdrojů. Dám příklad. V této době pracuju už na sedmém svazku série Verne pro 21 století (viz například zde, zatím poslední je Nový hrabě MOnte Christo a brzy vyjdou Dva roky prázdnin v mém převyprávění), na románu Zemí šelem. Odehrává se v šedesátých létech devatenáctého století v Indii, tedy v Indii... Co tenkrát byla Indie je dnes Pákistán, Indie, Bangladéš a nějaké ty drobnosti, jako je Srí Lanka atd. Prakticky žádný zeměpisný údaj Vernem použitý dnes neplatí, píše se jinak. Bez internetu bych si vyplakal oči.
Tedy, já někdy pláču i s internetem, ale míň než bez něho.
Zpátky k telefonu. Informace pro Zemí šelem pochopitelně nehoním před telefon. Ale když mám pauzičku někde ve městě, čtu si třeba Neviditelného psa. Ovšem kdo by měl nad těmi telefony plakat, to jsou vydavatelé novin...