Zařadil se do plejády vrcholných politiků strany, která hlásá solidaritu s "obyčejnými lidmi", přičemž tito předáci jsou milionáři, kteří vynikají v umění proplouti kalnými vodami. Jejich hvězdou je samozřejmě Stanislav Gross, někdejší předseda této strany. Když se to s Grossem začalo houpat , celé vedení strany, opakuji, celé vedení strany se za něho bilo jako jeden muž/žena. Totéž bylo s Vlček. Prokazatelný lhář, čachrář s milionem v papírovém pytlíku, ten měl být vyhozen okamžitě. Jenže vedení strany si podle všeho řeklo: a co kdyby něco podobného prasklo na mě?
V tom je bída naší politiky.
Takže jednoho Vlčka konečně umordovali, ale kolik jich zatím je, s ešusem u kohoutku penězovodu?
Děkujeme, pokračují
Lékařský odborový klub a Česká lékařská komora předložily Hegerovi dohodu s návrhem na řešení odchodů lékařů. Obsahuje devět bodů, které mají charakter ultimáta. Lékařský odborový klub si snad nemohl ani v delirickém snu představovat, že ministr na "dohodu" přistoupí. Navíc ani přistoupit nemohl, protože garantem dohody" je zde uveden ministerský předseda. Tato dohoda znamená převedení agendy ministerstva zdravotnictví pod lékařské odbory.
Takže i další ministerstva se mohou těšit na podobné "dohody", pokud by tato "dohoda" měla projít.
Až by se to podařilo ve všech rezortech, zůstal by poslední problematický bod k vyřešení:
Na co mít vládu, když máme odbory?
No, ona jedna legrační situace už nastala.
Já kolem toho HTC brousím už delší dobu. Zašel jsem do Datartu v Arkádách a tam mi ho ukázali. Pak jsem o věci dva týdny přemýšlel, zvažoval tak či onak a rozhodl jsem se, že si ho koupím. Bylo mi ale trapné jít českou cestou, tedy nechat si od prodavače v kamenném obhodě vše vysvětlit a pak si to koupit na netu. Vrátil jsem se do Arkád, a oni Desire HD neměli.
Příští pokus jsem učinil v Datartu na Novodvorské. Tam ho taky neměli, ale prodavač zkoumal počítač a řekl mi, že mají v centrálním skladě šest kusů. Pak pronesl větu, které jsem nejdřív nerozuměl:
"Jděte si támhle ke kase zaplatit a my vám ho objednáme."
Musel jsem si tu myšlenku nechat dvakrát zopakovat než jsem pochopil, že si ze mě nedělá srandu a že opravdu chce, abych vytlačil čtrnáct litrů a pak šel domů a čekal týden, až mi milostivě pošlou SMS, že si smím přijít pro zboží.
No tak jsem šel domů, přes Heureku jsem si našel internetový obchod a včera mi zboží přišlo o tři tisíce levnější. Ani jsem ty peníze neměl, nečekal jsem, že to pošlou tak brzy, jenže u PPL můžu platit kartou, tak se i stalo.
Je to vlastně trochu podgerovská historka, ale v roli popleteného strýce Podgera nejsem tentokrát já, ale Datart.