Tak asi Sobotka
Kdepak, všechno zůstane při starém, proč by se to taky mělo měnit, když to vynáší? Michal Hašek nabízí nový koncept sociální demokracie. Jenže ten starý se osvědčil: je to komunistická strana západního typu, tedy čistě utilitární spolek založený na co nejmasivnějším ždímání státních peněz, ber kde ber, zdroje jsou a když nejsou, půjčíme si. Už tu nejde o „světovou revoluci“, tahle vějička vyčpěla. Heslo je „ať každý dostane přidáno“ a „prachy seberte bohatým“. Uvažované koncepty moderní sociální demokracie rozmetal svého času už Miloš Zeman, který přišel se svým šloufismem: navázal kontakty na osvědčené bolševické kádry a vida, vstoupil do Strakovy akademie hlavním vchodem. Haškovy projekty inteligentní a odpovědné sociální demokracie zavádějí stranu na tenký led nejistoty.
Ono by to mohlo nevyjít. A pak by padly lukrativní pozice v kontrolních orgánech státních podniků, pryč by byl přístup k penězovodu, sbohem vlive při výběrových řízeních.

Názorně jsme to viděli v Praze, kdy před očima veřejnosti došlo k otevřené kartelové dohodě - navzdory vůli voličů a dokonce navzdory vůli vedení politických stran. Zvítězily čistě finanční zájmy.

No a ty jsou v pozadí vítězství Bohuslava Sobotky v jihomoravských primárkách.

Rabování v Káhiře
To je stinná stránka archeologie: památky spí tisíce let v zemi, pak přijde učenec, vykope je, zmapuje, napíše knihu, uloží do muzea.
A pak přijde hovado a to co bylo tisíce let v zemi ukradne nebo zničí. Stalo se to v Bagdádu, děje se to v Káhiře.
Chvála bohu, že aspoň něco zůstane v Berlíně, v Londýně a Paříži!
Do té doby, než politicky korektní iluzionisté nařídí sbírky vrátit... na dosah rabující lůze. JAK ŽIVOT JDE: Sám sobě psem
Ano, je to tu samej kocour. Stahují se k nám, protože krmíme ptáčky a ty potvory si snad myslí, že je živíme jenom proto, aby je oni mohli chytat! Vylíčím, jak daleko to došlo:
Seděli jsme v pátek večer v obýváku a sledovali program TV Zvole, tedy dívali jsme se do plamenů hořícího krbu (nejlepší program, věřte mi!) a najednou - ušatá hlava. Venku na terase kocour a poškleboval se nám! Vstal jsem a kocour jen popoběhl. Vyšel jsem tedy na terasu. Opět, kocour poodešel a snad jako nashvál se posadil pod krmítko. A zase se poškleboval. Tedy, byla tma, neviděl jsem mu do padoušského obličeje, ale řekněte, co jiného mohl dělat? Poškleboval se.
Pokusil jsem se sebrat sníh a udělat z něho kouli. Sníh je zmrzlý a koule se z něho udělat nedá. Tak jsem v popudu náhlé inspirace klesl na všechny čtyři, skákal jsem a štěkal!
Mělo to efekt. Začal štěkat sousedovic vlčák Cid a po něm půl tuctu dalších psů ze sousedství.
A co myslíte, ten kocour?
Ten se poškleboval určitě!
Pokud ovšem neumřel smíchy, ale to bychom ho pod krmítkem našli ráno tuhého.