Jistě vzbudil pozornost a o to tady šlo. Teď jde o to, aby se z oznámení stal skutek. Zatím to u téhle vlády je trochu jiné. Boj proti korupci oznámen za prvořadou prioritu a při prvním vážném podezření se ministerský předseda snaží věc zamést pod koberec. Pokud by se Vítovi Bártovi tenhle ústecký gambit podařil a z oznámení se stal skutek, a že by obvinění bylo následováno prokázáním a nedejbože potrestáním, pak by Věci veřejné nemusely mít starosti do svůj další osud.
Jenže těch kondicionálů je tady tolik, že skepse je na místě.
Prohra a smutek Jiřího Dienstbiera mladšího
V den, kdy mu zemřel otec, prohrál Jiří Dienstbier mladší zápas o předsednické místo v pražské organizaci ČSSD. Strana nesnesla slušného člověka do čela a zvolila pana Hulínského, osvědčeného coby najatý opozičník Bémovy éry. Prohru musel kandidát čekat, otcovu smrt patrně nikoli. Dovolím si vyslovit z tohoto místa soustrast, s následným přáním vytrvat v zápasu. S neslušností je třeba bojovat, jakkoli se to zdá zbytečné a předem prohrané. Bratrstvo kočičí pracky má pořád ještě moc - a je to ironické a typické, že představitel rodiny Kočků má v Dienstbierově prohře taky prsty - ale doba se mění. Gangsterismus vychází z módy. Když této tezi začneme věřit, proces uspíšíme.
Ale pořád ještě máme žárovčičky na javoru vedle vchodu, za oknem svítí vánoční hvězda a co hlavního, pořád ještě máme vánoční stromeček.
Hájím tezi "stromeček až do mých narozenin" a ty jsou koncem v června, v naději, že ustoupím na kompromisní datum velikonoční. Ještě nikdy se mi to nepodařilo, nicméně pár dnů života jsem vánočnímu stromečkovi až dosud urval. Přesluhuje i ten náš, měl přece zmizet o Třech králích. Takže prý do čtvrtka.