2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 19. 11. 2010,
  • Obamův poradce neprošel coby velvyslanec USA v Česku
  • Šéf irské centrální banky připustil potřebu pomoci v desítkách miliard eur
  • Nečas už se zase hádá s Kalouskem, tentokrát o rozmražení části výdajů
  • Podle Klause vyvolává mnoho armádních zakázek otázky o jejich racionalitě
  • Pomstychtivá Brožová změnila rozvrh práce; Kučera už soudit nebude
  • Klaus umožní omezení podpory fotovoltaiky, novelu ale nepodepíše
  • Šest členů zrušené Dělnické strany dostalo za své výroky podmínky
  • Rath si stěžuje na Kalouska, že prý o něm něco nepěkného řekl
  • Počasí v Praze: občas mrholení, 7 stupňů

     
 border=
    Zaorálek, spojenec Spojených států
    Někdy je naše politika úsměvná. K pobavení publika přispěl socialistický stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, když oznámil publiku, že jsme spojenci USA. Co ho to najednou popadlo? Copak ho přimělo, aby nahlédl spojenecké svazky se Spojenými státy? Zatím dával najevo, že si Spojené státy maže na chleba jako paštiku a na záchodě má papír s hvězdami a pruhy. No ovšem, spojenectví se Spojenými státy vyzvedl, aby vyzvedl lítost nad tím, že se ocitlo v dalším nedohlednu jmenování amerického velvyslance v USA. Takže čtěme správnou optikou páně Zaorálkovo poselství: má ještě smysl být ve spojenectví s USA, když se k nám Washington tak hnusně chová?

    Realita je samozřejmě trochu jiná. Tahanice s jmenováním amerického velvyslance jsou vnitropolitická záležitost Spojených států, drobné vzájemné dělání naschválů. Kdyby ovšem šlo o velvyslance ve Francii nebo Německu, nikoho ve Washingtonu by nenapadlo kolem toho dělat naschvály. Česko se k tomu hodí. Země, kde může být takový Zaorálek stínový ministr zahraničí. USA jsou totiž taková divná země, že bere stínové ministry zahraničí vážně.

    Ke středeční demonstraci
    Napsala čtenářka J.K.:
    I já jsem byla včera na demonstraci na Václaváku, bohužel jsem dorazila až okolo 16:15. Bylo fajn vidět, že přišlo docela dost lidí, na to, jak na rychlo se to svolávalo. Co mne ale šokovalo, byl přístup policie. Procházela jsem davem lidí směrem ke KFC a viděla hlídku policie, která lustrovala dvojici s transparentem v ruce. Transparent držel v ruce muž, odhadem 40-45 let. Měl v ruce kartonový pruh (10x80 cm odhadem) s nápisem ODS ČSSD lžou nebo tak něco.
    Lidi okolo se začali ptát policajtů, co to dělají, proč pána lustrujou a policie začala tvrdit, že muž je podobný hledané osobě, proto ho prověřují. Nevím, proč lustrovali jeho partnerku. Byla jsem v šoku, policajti si stáli na svém a dál lustrovali. Nevím, jestli takhle prověřovali i další lidi s transparentem v ruce. Zkoušela jsem najít fotografa Honzu Šibíka, aby to vyfotil, nebo štáb ČT 24, ale nenašla jsem je.
    Na tom transparentu nebyly žádné sprosté nápisy, nic takového, přesný nápis si už nevybavím, takže jedinej důvod proč je policie kontrolovala byla asi opravdu "jen buzerace"
    Přiznám se, že to se mnou dost otřáslo, bylo mi z toho špatně (sevřel mně vnitřní strach, jak málo policii stačí, aby lustrovala lidi, co jsou na pokojné demonstraci). Neměla jsem s sebou foťák, takže jsem nic nefotila, v hloučku bylo pár lidí, kteří fotili policajta, který si opisoval údaje z občanky.
    Nevšimla jsem si, že by to dělali ostatní hlídky policie, většina jen postávala a glosovala, že přišlo dost lidí. Ale i i kdyby to byl ojedinělý exces, bylo mi z toho na zvracení.

    Nic podobného jsem na demonstraci neviděl a věřme, že šlo o nemístnou horlivost. Nicméně děkuji za glosu. Domnívám se, že pražskou zradou se překročila určitá hranice. Zkrátka, nesmíme si to nechat líbit. Zvracení není efektivní. Defenestrace je lepší.

     
 border=
    JAK ŽIVOT JDE: 17. listopad opět na demonstraci
    Pražská zrada vyšla na sedmnáctého listopadu, alespoň tak si budeme tuhle hanebnost pamatovat. Ve čtyři odpoledne se "pod koněm" sešly dva tisíce lidí. Svolali se přes Facebook, já se to dozvěděl od kamaráda, jelikož ne-faceboočím. Byl to zvláštní pocit. Tenkrát před jednadvaceti lety jsme měli intenzivní pocit změny. Cinkání klíči mělo v sobě hodně euforického. Končíme, vypadněte, dosti dlouho jste se roztahovali v koridorech moci, vypadněte, to znamenalo to cinkání. Vypadli, i když ne daleko, nastupující garnitura s nimi byla příliš propojena a jejich služby potřebovala, takže ani zrušeni nebyli, což je mi dodnes sice pochopitelné, ale kroutím nad tím hlavou a cítím podobnou hanbu, jako nad únorem 1948 a nad mnichovskou kapitulací.

    Nuže, euforického nebylo na včerejší demonstraci nic. Tak jim to aspoň řekneme... to byla ta převládající nálada. Nálada lidí, znechucených nad tím, jak dokáže hrstka hamižných lidí prosadit svoji vůli proti vůli voličů i proti vlastním stranám. Bez strany ODS a ČSSD by nebyli nic, ten pan Šťastný nebo pan Březina. Byly by to bezvýznamné nuly. Nulami zůstali, jenom mají přístup k hospodářským otěžím metropole. A všichni ostatní ať se jdou bodnout.

    Tak jsme jim to aspoň řekli. V davu bylo hodně mladých lidí. Myslel jsem na to, že za čtyři roky dospěje do voličského věku přes čtvrt miliónu lidí. Snad budou jejich voličská rozhodnutí moudřejší. Snad to znovu nepřipustí.