 |
Rum, ten jsme skousli. Je to slovo používané na celém světě a je definované specifickou výrobní technologií. Ale pomazánkové máslo, které nám nyní chce Evropská unie zakázat? Asi je mezi námi jen málo lidí, kteří si myslí, že jde o máslo Je to prostě pomazánkové máslo, tedy pomazánka která není máslem. Nevypadá jako máslo, prodává se v kelímku. Ne-Čech neví o co jde, Čech si nejspíš pomyslí něco o nesmyslné buzeraci. Jaký je smysl chystaného zákazu? Chránit českého zákazníka před rizikem záměny se skutečným máslem? To nehrozí, český zákazník se dobře orientuje. Cizí zákazník neumí česky a těžko si splete pomazánkové máslo s klasickým máslem. Takže to je zcela zbytečné opatření, které - taky úplně zbytečně - snižuje vážnost unijních orgánů v naší veřejnosti.
Měl bych nápad, jak ji zvýšit: například kdyby se Unie energicky Čechů zastala v diskriminační vízové politice kanadské vlády. Bohužel, nestalo se tak, unijní orgány se zachovaly s psovskou zbabělostí. Pravděpodobně jim nezáleží na tom, co si o nich česká veřejnost myslí. Nezáleží jim na drobných trhlinkách důvěry. Ale ta nastala. A teď, když se tytéž unijní orgány tak vehementně opírají proti francouzské vládě ve věci expedování parazitních jedinců do domovské země, trhliny se prohlubují.
Kostlivec vypadl ze skříně
"Je to špinavý útok na moji osobu," povykuje ministr dopravy Bárta. Měl by si dát studený ručník na hlavu a pak zavolat krizového manažera. Jeho agentura před čtyřmi lety měla sledovat tehdejší starostku ODS v Praze 11 Martu Šorfovou. Sledovala nesledovala, to je jedna věc, Bártova odpovědnost v té kauze jiná věc, ale jeho povyk je politická chyba. Když šel do politiky, musel vědět, do čeho jde a musel vědět, že bezpečnostní agentura z povahy a podstaty věci chodí občas po tenkém ledě. Teď ten led chřupe, ale kvikot na téma "špinavých útoků" vše mnohem zhoršuje.
Měl by povolat krizového manažera, anebo aspoň vzít rozum do hrsti. Zatím to nevypadá ani na jedno, ani na druhé.
|
Kamarád Vláďa K. mi poslal mail: Milanův zákon: Pokud něco nemůžeš najít, je to tam, kdes to hledal poprvé. Podívej se znovu a pořádně!
. Tak tenhle zákon zafungoval. Šrajtofle ležela tam, kde měla, v kuchyni na poličce, v kovové misce z Tibetu. To je taková miska, kteoru tam prodávají v klášterech. Je snad bronzová, přinejmenším se tak tváří a je to velmi přesvědčivé, a k ní patří dřevěný špalík. Když se to umí, dá se tím špalíkem na okraj misky hrát a zvuk takto vylouděný trochu připomíná zvuk havajské pily. No a v té misce se potvora šrajtofle skrývala - já ji neviděl, protože je a) tmavá v tmavé misce, b) přišlo mi nepravděpodobné, že jsem byl takový pořádníček a po návratu domů jsem ji dal tam kam patří.