2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 17. 2010,
  • Čínská ekonomika předstihla Japonsko a je druhá za USA
  • Německé firmy hrozí, že kvůli nové dani zastaví jaderné elektrárny
  • Bok podal ústavní stížnost kvůli volbě nového ombudsmana
  • Rath je prý šokován tím, že ho Urban přirovnal k Haiderovi
  • Barták se stal Kalouskovým náměstkem přes eurofondy
  • Fuksa sníží zemědělcům dotace na příští rok o 740 MKč
  • Vedení VV si chce promluvit s neposlušným Humlem
  • U Dobronína odkrývají policisté masový hrob
  • Počasí v Praze: oblačno, 24 stupňů

     
 border=
    Čína jde dopředu
    Čínská ekonomika předstihla Japonsko a je druhá za USA, zní suché zpravodajské konstatování. Čína a Japonsko, dva historičtí rivalové, jeden u druhý s bohatými dějinami a hlubokou kulturou vzájemně se ovlivňující a přesto jedna i druhé zůstaly vždycky svébytné. Ve srovnání se zvyklostmi panujícími na evropském kontinentě však bylo mezi nimi - poměrně, dodejme s opatrností - méně konfliktů.

    Na počátku dvacátého století se hodně psalo o "žlutém nebezpečí" a lidé se strašili vidinami invazních armád valících se z východu. No, ty nakonec taky přišly, ale z mnohem bližšího východu než je ten dálně asijský. Příklad Japonska a nyní i Číny dokazují, že není vždycky platná teze o historii jako učitelce s nejhloupějšími žáky. Ve dvacátém století si Japonsko prodělalo chorobu agresivního nacionalismu, krutě na ni doplatilo a šlo pak jinou, zcela odlišnou cestou. Čína si ve dvacátého století prodělala krutou chorobu dogmatického zabijáckého komunismu. To, že dokázala vlastními silami chorobu ne vyléčit, ale "zaléčit", to je jeden z nepochopitelných zázraků moderní doby.

    V souvislosti s ním často čteme různá varování, že přijde deprese a že "to není na vždycky" a podobně. Takové prognózy se snadno vyslovují, protože nic na světě není na vždycky a po bohatých létech přijdou chudá. Každopádně je třeba vítat, že ze zaostalé a zoufale chudé země se stala průmyslová velmoc, která přispívá k obecnému světovému blahobytu. Na dobré cestě ji následovat jde také Indie, Brazílie a snad i Rusko. Bohužel, právě v téhle zemi je sklon k slabomyslnému mocenskému nacionalismu pořád ještě aktuální, takže ta teze o historii a hloupých žácích není tak úplně bez podstaty.

    Rath se diví
    Rath je pohoršen a diví se, že ho někdo může srovnávat s Haiderem. No a to je zase důvod k divení, že se tomu přirovnání může divit. Populismus zůstává přece populismem, ať na sebe vezme nátěr oranžový, rudý, hnědý nebo černý.
     
 border=
    JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem fotil krupobití

    Přitom to začalo tak nenápadně, ba krásně. Nebo dokonce...
    Začalo to pitomým vtipkouváním a vše, co přišlo, beru jako boží trest. S kamarýádem, co bydlí kousek od nás v Ohrobci, jsme vtipkovali na téma, že by bylo dobré v téhle povodňové době jet autem podél řeky, ve Vraném a na Jarově do Zbraslavi, a z auta na lidi strouhat mrkvičku a provolávat:
    "To máte stažené zadky, co? Heč, my bydlíme na kopci!"
    Mo a přišla neděle večer. Ještě pozdě odpoledne táhly po obloze nádherné mraky. Večer jsme s Ljuboujeli něco nakoupit do Prahy a když jsme se vraceli ke Zvoli, obzor se zatáhl a začaly blesky. Dívali jsme se na ně z auta a já se těšil, že přijedeme domů, vytáhnu stativ a na dlouhý čas si nějaký ten blesk vyfotím. No a když jsme dojeli, začalo hustě pršet a v poslední chvíli jsme stačili zapadnout do dveří. No a pak začalo krupobití. Tohle je první snímek. Kroupy padaly i na mne, takže jsem si na víc než na jednu fotku netrooufl.

    Přeběhl jsem k druhému východu do zahrady, ten mám z ateliéru. Odtud jsem pořídil druhý snímek ve chvíli, kdy se krupobití na chvilku uklidnilo. To co na fotce vypadá jako Měsíc bude nejspíš kapka na objektivu. To jsou věci, které v takové chvíli neřešíte. To temné vpravo, nad tím kulatým smrčkem, je zatopený trávník a hladina zátopy rychle stoupá.

    No a pak se spustilo peklíčko, krupobití se obnovilo v plné síle. Celý dům se otřásal. Máme ve střeše ne méně než devět veluxových oken. Co udělám, když začnou praskat? Nahoře začal naříkat pes. No a jakmile se krupobití uklidnilo, přišla průtrž mračen a voda prudce stoupla, až dostoupla... a zaplavila ateliér.
    Nastala dlouhá noc, fotograficky nezdokumentovaná... Ale na tyhle dvě celkem k ničemu fotky dlouho nezapomenu.
    Už po sedmé ráno jsem byl mezi prvními zákazníky a kupoval v OBI čerpadlo.
    "Vezměte si tohle, to je osvědčené. Zrovna před chvílí si ho bral jeden pán."
    Tak jsme si ho vzal a dobře udělal, funguje výborně... měl jsme ho mít o dvanáct hodin dřív.
    No a ten pán, co koupil to první, je soused u nás v ulici - vlastně přes ulici. Taky na kopci.
    Poučení:
    Nevěřte na bezpečí kopce a nedělejte blbé fóry, pánbůh to nemá rád.