2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 16. 2010,
  • Obama se na Floridě koupal, aby dokázal, že v moři ropa není
  • Kvůli hrozbě pumovým útokem byly z Lurd evakuovány tisíce poutníků
  • Dvě procenta z příjmu chce Heger jako nový limit pro zdravotnické poplatky
  • Zákon proti zlým řetězcům posoudí Kocourek z hlediska dopadu na podnikatele
  • Paroubek na předsedu ČSSD kandidovat nebude, doporučil ale přítele Ratha
  • Hašek vzkázal Paroubkovi, že Rath by svým stylem ČSSD definitivně pohřbil
  • Metrostav potvrdil zpoždění - stavba tunelu Blanka potrvá o 4 měsíce déle
  • Lidé z ministrů nejvíce důvěřují Kalouskovi, tvrdí průzkum SANEP
  • Počasí v Praze: oblačno, postupně skoro 30 stupňů

     
 border=
    Boj o vedení v ČSSD se zostřuje
    Jiří Paroubek doporučil k volbě do čela strany Davida Ratha. Jestli je v celé sociální demokracii někdo ještě větším prototypem arogance a populismu vedle Paroubka, pak je to právě David Rath. Pokud by mělo dojít na Paroubkovo doporučení, bylo by to věru panoptikum, oněch veličin v Lidovém domě - od Miloše Zemana potácejícího se s láhví becherovky od objímání stromů po prezidentské kandidatury přes zoufalého marathonistu Vladimíra Špidlu a šikovného plzeňského právníka Stanislava Grosse po odpudivého puchejře Paroubka a řada by byla završena trestí veškeré nesympatičnosti, Davidem Rathem. Když zoufalá pražská ODS nasadí do čela neznámého zpěváčka, je to aspoň k zasmání.

    Při pohledu na podobný debakl pozorovatel mimoděk hledá náznak nějakého poučení. Jak se to mohlo stát? Vždyť i ten Nečas stanul v čele "velké" ODS víceméně z nouze. Těžko si to vysvětlit jinak, než že jde o efekt akvária, jak to před časem trefně označil tehdy ještě ministr Vladimír Mlynář, kdy strany jsou do sebe uzavřené jednoúčelové organizace, zaměřené na prodlužování vlastní existence a hájení osobních zájmů svých špiček. Nemají mechanismus ani pro vnitřní kontrolu - pak se stane, že stranická špička do poslední chvíle hájí zcela diskreditovaného předsedu Grosse, ani pro obměnu personálního složení oné špičky. Život ze dne na den, od jednoho kšeftu k druhému, od podrazu k podrazu, od jednoho kotrmelce k druhému. No a pak není prostor k údivu.
    I když, připouštím, Rath v čele sociální demokracie by mě přece jen udivil.
     
 border=
    JAK ŽIVOT JDE: Loučení s Tibetem
    Nakonec jsme zakotvili ve Zhangmu, což je všivá díra na tibetsko-nepálské hranici, nacpaná do úzkého údolí řeky Bhote Koshi. Zde jsme měli strávit poslední noc na tibetském území a nazítří se uvidí, zdali nás průvodce přidělený z moci úřadů opustí svou roli líného, neochotného podraznického padoucha, roli, v níž doposud tak skvěle vynikal. Uložili jsme si věci do zapáchajícího hotelového pokoje, zkontrolovali, zdali i zde jsou čtrnáct dní nevyměněná prostěradla, ano, pozůstatky pubického ochlupení a charakteristické vlhké skvrny byly jak se patří na svém místě, takže i tuto noc strávíme ve spacácích. Stěna dělící pokoj od sprchového kouta tentokrát nebyla plesnivá, odtok více méně fungoval.

    Naproti hotelu byla restaurace. Nahlédli jsme do ní, avšak moc povzbudivě nevypadala. Vydali jsme se tedy křivolakou ulicí vzhůru. I tam byly podniky podobného typu, avšak při pohledu na netečné tváře Tiběťanů připravených nás oškubat s rutinní lhostejností hospodyně jsme se raději vrátili do té původní restaurace.

    Tam seděli tři Holanďané, manželský pár s dcerou. Dcera ždímala zbytky elektrického proudu z akumulátoru své počítačové hry a na čele měla jasně patrný nápis NEVER MORE. Její matka měla vyhaslý zrak a okoralými rty šeptala jakési modlitby. Otec rodiny nám pak vyprávěl, jaké máme štěstí, že bydlíme v tak skvělém hotelu. On, když se pokusil pustit vodu z vodovodu, kohoutek ztrhl a ukázalo se, že je nasazen do díry vysekané do zdi.

    "Neztrácejte naději, přátelé," říkal nám. Už v kraji byl a vyznal se. "Zítra už budeme v Káthmándú. Na tohle všechno," mávl kolem sebe, "na to zapomenete. V Káthmándú je krásně. Tam začnete žít."
    A měl pravdu. Takže pamatujte: Když Tibet, tak Nepál!