2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Víkend 14.-15. 2010,
  • Německo výrazně zeštíhlí armádu, prakticky zruší brannou povinnost
  • Rusko začne za týden vkládat palivo do reaktoru v íránském Búšehru
  • Bárta zastaví 12 rozestavěných silničních staveb, u dalších tří přeruší přípravu
  • Rozhodnutí ministerstva dopravy o zastavení silničních staveb rozzlobilo obce
  • Soud zamítl žalobu ekologistického spolku Děti Země proti úseku dálnice D8
  • Kalousek chce víc zdanit některé výnosy z investičních či podílových fondů
  • Česká televize v povodněmi zasažených obcích odloží vypnutí analogu
  • Exekuce na mBanku kvůli 2 000 korun rychle skončila
  • Počasí v Praze: zataženo, přeháňka, 25 °C

     
 border=
    Bárta už v tom lítá
    Uragán miliard na dopravní stavby, to je takový tlak, že nějaký veřejný Bárta v tom může lítat jako motýlek, což se už děje. Nezastaví dálnice, budou se stavět dál - to zadul jeden vítr. Peníze vezme ze železnic, odtud se zvedne jiný vítr. Dálnice Praha Berlín, která je v prvořadém národním zájmu a je brzděna tlupou ekologistických fanatiků, se stavět bude, ale jen kousek. To zvedne protivítr. Ministr Bárta si bude držet klobouk a jakpak asi bude držet směr za týden, za dva, za měsíc?

    Pořád je ale naděje, že Bárta ty tlaky ustojí. Stačí opravdu jen letmé srovnání našich dopravních staveb se zahraničními. Nedávno proběhla médii debata o tom, kolik sjezdů je třeba na dálnicích. Vyjeďte si na německou dálnici a počítejte je! Počítejte také, kolik přechodů pro losy tam objevíte. Kolik rozhleden na mostech, kudy nikdo nechodí. Právě dnes jsem jel kolem rozestavěného okruhu kolem Prahy a přemýšlel, kolik asi miliónů stála protihluková stěna, umístěná uprostřed kukuřičného pole. A co takhle sem pustit zahraniční stavební firmy? Což třeba Číňany?

    Nápadů by bylo mnoho. Hezké řeči o korupci a o průhlednosti státních zakázek už teď narážejí na realitu. Psát hezká hesla na billboardy, to je jedna věc. Realizovat je, to je druhá věc. Zatím to vypadá na tanec mezi vejci.
     
 border=
    JAK ŽIVOT JDE: Loučení s Tibetem
    Nakonec jsme zakotvili ve Zhangmu, což je všivá díra na tibetsko-nepálské hranici, nacpaná do úzkého údolí řeky Bhote Koshi. Zde jsme měli strávit poslední noc na tibetském území a nazítří se uvidí, zdali nás průvodce přidělený z moci úřadů opustí svou roli líného, neochotného podraznického padoucha, roli, v níž doposud tak skvěle vynikal. Uložili jsme si věci do zapáchajícího hotelového pokoje, zkontrolovali, zdali i zde jsou čtrnáct dní nevyměněná prostěradla, ano, pozůstatky pubického ochlupení a charakteristické vlhké skvrny byly jak se patří na svém místě, takže i tuto noc strávíme ve spacácích. Stěna dělící pokoj od sprchového kouta tentokrát nebyla plesnivá, odtok více méně fungoval.

    Naproti hotelu byla restaurace. Nahlédli jsme do ní, avšak moc povzbudivě nevypadala. Vydali jsme se tedy křivolakou ulicí vzhůru. I tam byly podniky podobného typu, avšak při pohledu na netečné tváře Tiběťanů připravených nás oškubat s rutinní lhostejností hospodyně jsme se raději vrátili do té původní restaurace.

    Tam seděli tři Holanďané, manželský pár s dcerou. Dcera ždímala zbytky elektrického proudu z akumulátoru své počítačové hry a na čele měla jasně patrný nápis NEVER MORE. Její matka měla vyhaslý zrak a okoralými rty šeptala jakési modlitby. Otec rodiny nám pak vyprávěl, jaké máme štěstí, že bydlíme v tak skvělém hotelu. On, když se pokusil pustit vodu z vodovodu, kohoutek ztrhl a ukázalo se, že je nasazen do díry vysekané do zdi.

    "Neztrácejte naději, přátelé," říkal nám. Už v kraji byl a vyznal se. "Zítra už budeme v Káthmándú. Na tohle všechno," mávl kolem sebe, "na to zapomenete. V Káthmándú je krásně. Tam začnete žít."
    A měl pravdu. Takže pamatujte: Když Tibet, tak Nepál!