2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 13. 2010,
  • Americké vojáky v Iráku pravděpodobně nahradí žoldáci
  • Rakouští ekologisté chystají antiatomovou ofenzivu vlády
  • Šéfem ÚSTR se stal někdejší mluvčí biskupské konference Hermann
  • Vesecká chce spolupracovat s USA na kauze Gripen, mají fakta o úplatcích
  • Praha nevymáhala po Haguess pokuty za prodlení při zavádění Opencard
  • Hašek tvrdí, že kvůli rozhodnutí vlády přišly kraje o 2 GKč z eurofondů
  • Drobil odvolal šéfku inspekce životního prostředí bez udání důvodu
  • Podle SC&C by volby vyhrála ČSSD těsně před TOP 09 a třetí ODS
  • Počasí v Praze: oblačno, odpoledne déšť a bouřka, 30 °C

     
 border=
    Tanec kolem Kajínka
    Není to zas tam moc velké novum v naší společnosti - v předminulém století jsme prožili "hilsneriádu", tedy gigantický celonárodní spor kolem údajné viny jistého Leopolda Hilsnera. Ten byl obviněn z rituální vraždy Anežky Hrůzové. Aféra měla silný antisemitský podtext, Hilsnera se ujal T.G.Masaryk, nicméně omilostněn byl Hilsner až na sklonku první světové války Karlem I.

    Kajínkův případ je samozřejmě ve zcela jiné dimensi. Žádné nacionalistické anebo rasové vášně se nekonají. Nicméně, sílí podezření, že fatálně selhala jak policie, tak justice a celý případ, medializovaný nyní až do absurdnosti, vrhá snad ještě horší stín na jeden ze základních pilířů demokracie, než aféra kolem právnické fakulty v Plzni. Tam šlo "jenom" o "normální korupci". Tady se rozkrývá zrůdné propojení podsvětí s policií a snad, nedejbože, i soudní mocí.

    Na spadnutí je obnova procesu. Jenže, vyřešila by ten problém? Nevypukly by teď ty největší vášně, kdy by veřejnost, zmagořená sdělovacími prostředky, rozhodovala o vině nebo nevině? Laici, v podstatě na základě informací o nulové hodnotě, protože jde o informace zprostředkované, neověřené a neověřitelné, "hlasují" o vině a nevině. Zatím je to jaksi na nečisto, v internetových anketách.
    Představme si, co by nastalo, kdyby zasedl skutečný soud.
    Jen toho Masaryka, ať koukáme jak koukáme, nikde kolem nevidět.
    Když pomineme Jiřího Paroubka, samozřejmě.
     
 border=
    JAK ŽIVOT JDE: Loučení s Tibetem
    Nakonec jsme zakotvili ve Zhangmu, což je všivá díra na tibetsko-nepálské hranici, nacpaná do úzkého údolí řeky Bhote Koshi. Zde jsme měli strávit poslední noc na tibetském území a nazítří se uvidí, zdali nás průvodce přidělený z moci úřadů opustí svou roli líného, neochotného podraznického padoucha, roli, v níž doposud tak skvěle vynikal. Uložili jsme si věci do zapáchajícího hotelového pokoje, zkontrolovali, zdali i zde jsou čtrnáct dní nevyměněná prostěradla, ano, pozůstatky pubického ochlupení a charakteristické vlhké skvrny byly jak se patří na svém místě, takže i tuto noc strávíme ve spacácích. Stěna dělící pokoj od sprchového kouta tentokrát nebyla plesnivá, odtok více méně fungoval.

    Naproti hotelu byla restaurace. Nahlédli jsme do ní, avšak moc povzbudivě nevypadala. Vydali jsme se tedy křivolakou ulicí vzhůru. I tam byly podniky podobného typu, avšak při pohledu na netečné tváře Tiběťanů připravených nás oškubat s rutinní lhostejností hospodyně jsme se raději vrátili do té původní restaurace.

    Tam seděli tři Holanďané, manželský pár s dcerou. Dcera ždímala zbytky elektrického proudu z akumulátoru své počítačové hry a na čele měla jasně patrný nápis NEVER MORE. Její matka měla vyhaslý zrak a okoralými rty šeptala jakési modlitby. Otec rodiny nám pak vyprávěl, jaké máme štěstí, že bydlíme v tak skvělém hotelu. On, když se pokusil pustit vodu z vodovodu, kohoutek ztrhl a ukázalo se, že je nasazen do díry vysekané do zdi.

    "Neztrácejte naději, přátelé," říkal nám. Už v kraji byl a vyznal se. "Zítra už budeme v Káthmándú. Na tohle všechno," mávl kolem sebe, "na to zapomenete. V Káthmándú je krásně. Tam začnete žít."
    A měl pravdu. Takže pamatujte: Když Tibet, tak Nepál!