2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Víkend 10.-11.7. 2010,
  • Slovensko má novou vládu v čele s premiérkou Radičovou
  • Čína obnovila Googlu licenci pro internetové vyhledávání v Číně
  • Rusko a USA si na vídeňském letišti vyměnily 14 údajných špionů
  • Nečas oznámil, že koaliční smlouva je hotová, podpis má být v pondělí
  • VV referendum o svém vstupu do vlády pro údajné technické potíže přerušily
  • Kovářová smlouvu s advokátní kanceláří Němec, Bláha & Navrátilová nepodepíše
  • Bém tvrdí, že Praha může smlouvu s Metrostavem vypovědět
  • Pražský soud uložil Viktorovi Koženému 10 let
  • Počasí v Praze: jasno, lehce přes 30 stupňů

     
 border=
    Prodavači nadějí
    Takže Radek John je nejpopulárnější politik. Na výsluní se hřáli svého času i Stanislav Gross a Petra Buzková a mnozí další, kdepak je jim konec? John zatím v politice neudělal zhola nic, snad jen to, že se nechal nominovat na post ministra v oboru, pro který nemá ani náznak stínu sebemenší kvalifikace. Nicméně přinesl naději, asi právě proto, že s politikou neměl zatím nic společného a dovedl se na obrazovce báječně dramaticky mračit.

    Není na tom nic divného a nic k pozastavení. Politici jsou obchodníci s nadějemi a vždy jde o to, aby vedli ten svůj kšeft tak, aby napáchali jen minimální škody. Ale i když nakrásně udělají něco dobře, vděku se jim nedostane. To co funguje, berou lidi jako normální.

    Všimli jste si snad, že by lidi chodili kolem ministerstva financí a Národní banky a bank jako takových a děkovali za rozumné hospodaření, jelikož jsme v Evropě výjimeční finanční stabilitou bankovního sektoru? V devadesátých létech jsme prodělali spalničky a "zbytek Evropy" teď trpí pořádnou spálou.

    Ale vděku za pracovní výsledky se nikdo nedočká, to spíš se dočkal bezvýsledkový Radek John. Populární bude, dokud nezačne něco dělat. Měl by se tomu vyhýbat, dokud to půjde...

    Zatím ale vězí v groteskní šlamastyce kolem "referenda" uvnitř strany. To byl teda nápad! Aspoň se teď bude John učit řemeslu politika: lhát a vykrucovat se a lhát a vykrucovat se. JAK ŽIVOT JDE: Dlouhé putování
    Ljuba má Hondu, tedy auto Hondu, tedy Civika. Protože má takové povolání jaké má, najezdí ročně skoro tolik jako taxikář a tak se stane, že její nové auto, což tato Honda je, se stane mžiknutím oka jetým autem a musí na prohlídku. Takže jsme se včera vypravili do servisu v Motole.

    Pro informaci ne-pražským čtenářům. Kdyby Praha byla pizza, Motol leží v takovém tom opáleném nenamatlaném okraji pizzy. My bydlíme mimo Prahu, ale vcelku v tom směru, kde Motol, tedy na západě od města. Jelikož se v jeho vedení střídá jedna vlna kridiotů za druhou (ta poslední, kterou musíme vyhodit v nadcházejících volbách, je zřejmě nejhorší v dějinách), doprava je organizována tak, že když chcete ze západu dojet do nějakého místa na západním okraji, musíte do centra a pak z centra zase zpátky. Že je to blbovina? Ovšem, je to dílo kridiotů (kriminálník+idiot).

    Tolik úvopdem. Takže jsme dojeli do centra - k Andělu, to je 2 km od Václaváku, a vzali to nahoru po Plzeňské k Motolu.

    Zkuste tu cestu taky. Vezměte si balík vody, potraviny, prášky na uklidnění, spacák a možná pušku, třeba se stane nepravděpodobné a nějaký kridiot se půjde podívat. Po celé délce Plzeňské se vyměňují koleje. Chápu, že nikde není cedule varující, co se děje, aby lidi jeli jinudy. Není žádné jinudy, protože generace kridiotů už za doby totáče svedly dopravu ve městě do několika málo ulic odsouzených z mučivé smrti a jakmile tam se něco stane, nastává kolaps.
    Dnes si pro auto zase jedeme do toho Motola. Zkusíme to vzít jinou variantou cesty. A jsem zvědav, jakou minu nastražili kridioti zde. Podám zprávu.