2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 19.4. 2010,
  • Na královském hradě Wawelu byl pohřben prezident Kaczynsky s chotí
  • Kolaps evropského a transatlantického letového provozu trvá, viz zde
  • Klaus s Fischerem a Dukou jeli do Krakova vlakem; Klaus kritizoval neúčast zástupců Bruselu
  • Informační středisko štítu by mohlo být v ČR, spekuloval Kohout v Otázkách VM
  • Voliči na Ústecku věří nejvíce Zemanovi, Paroubek má bramborovou medaili
  • Vláda už zřejmě do léta nebude měnit stavy našich vojáků v Afghánistánu
  • Z Letiště Praha nevzlétnou letadla přinejmenším do dnešního poledne
  • Přihlášky voličů v cizině, kteří chtěli volit do sněmovny, skončily
  • Počasí v Praze: skoro jasno, 16 stupňů

     
 border=
    Tohle není legrace
    Napsal mi náš čtenář:
    Zdravím z terminálu 3 v Dubaji, náš let do Vídně zrušili a teď se snažíme nacpat do jakéhokoliv letadla směrem k Evropě, hromadí se lidi z dalších a dalších zrušených letů a stoupá nervozita všech, cestujících i personálu, vystáli jsme 4 různé fronty, každý nás pak poslal někam dál a to taky nebylo ono, nakonec jsme se dostali na waitlist na letadlo to Říma, ale jestli poletíme nebo ne vůbec není jisté. Vzpomínám na Toma Hankse (Karkóizia!), naštěstí je tu aspoň wifi abych se mohl dívat po netu. Pro CNN je to jedna z hlavních zpráv, u nás bych řekl že to zpravodajským serverům vůbec nedošlo, o jakou katastrofu se jedná - a hlavně, až popel zmizí, jak dlouho se systém bude vracet do rovnováhy.

    Zvykli jsme si, že věci fungují, protože musí fungovat. Jenže ony nemusí, stačí jedna legrační sopka s nevyslovitelným jménem a nastává patálie, s důsledky nepředstavitelnými. Co se stane, když ta sopka bude čoudit měsíc? Rok? Samozřejmě záleží i na směru větru, ale stejně by ten sloup kouře visel jak Damoklův meč.

    Celá ta katastrofa má ještě jeden rys: uvědomujeme si, jak nicotné je naše snažení a hemžení, uvědomíme si, jak sedíme na boží dlani a když se - nazývejme to jak chceme, bůh nebo matka příroda, jde v podstatě o totéž - naštve, prsty se stisknou a pak je ouvej.

    Napsal jsem knihu Tma o tom, jak by se žilo bez elektřiny, možná že se budeme učit žít bez letecké dopravy.

    Je ale kupodivu, že jsme se ještě nedozvěděli, že sopku vybouchl Nečas, potažmo Paroubek. Věřím, že billboardy se už tisknou.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: O žárovce šetřivce
    Žárovky šetřivky povinné mocí úřední patří k příznakům dnešní doby. Jsou drahé, dávají mizerné světlo, podle všeho jsou zraku nebezpečné, pročež jsou úředně nařízené, což bude trvat do doby, než se ukáže, že na nich firmy vydělávají ještě víc než na původních žárovkách s uměle zkracovanou životností, takže budou zakázány nebo ještě dražší anebo co já vím, co si zachránci světa vymyslí. Laboruji s nimi jistě už patnáct let a všechny dosavadní pokusy byly neblahé.

    Jednu takovou žárovku jsem si našrouboval z důvodů experimentálních do lampičky na psacím stole. Při práci s počítačem mám rád, když tu svítí ještě něco jiného než monitor. No a onehdy, asi po dvou měsících svícení, to udělalo lup a lampička zhasla. Nechal jsem to asi den být a pak jsem vyštrachal ve starých zásobách klasicko užárovku, našrouboval a ona taky nesvítila. Zapnul jsem vypínač a ona svítila.
    Nevěnoval jsem tomu pozornost. Až asi za dva dny mě napadlo, že bych měl do Hyeny napsat přísný článek proti šetřivkám. Ta šetřivka mi dosud ležela na stole. Vzal jsem ji do ruky jako nějakého mimořádně hnusného brouka. Prohlížel jsem si ji zblízka. Ona má v sobě elektroniku, zřejmě velmi složitou! Co když je to odposlouchávací zařízení, napadlo mě. Oni by mohli dávat do té elektroniky cokoli. Jak poznáte z destičky osazené šváby, k čemu slouží? Třeba mě Oni sledují, napadlo mě v duchu Woody Allenova "že jste paranoici ještě neznamená, že po vás nejdou".

    No a byl námět na povídání do Hyeny.
    Něco mi ale vrtalo v mé paranoidní hlavě.
    Jak to, že jsem musel zapnout vypínač, když jsem našrouboval tu klasickou žárovku?
    Napadlo mě vyměnit je, tedy vrátit šetřivku na původní místo.
    Svítila.
    Mám se teď šetřivce omluvit?
    Ne! Nikdy! Raději smrt, jak říkal můj tatínek. Ona ta šetřivka bestie sama vypnula vypínač, patrně na příkaz Těch, kteří mě sledují prostřednictvím její tajemné nevyzpytatelné elektroniky.