 |
Nebe nad Evropou se uzavřelo pro letecký provoz - zavinila to sopka nad Islandem. Píši to v pátek odpoledne, za krásného slunečného počasí. Zmáčknu stopky a jsem zvědav, kdy se poprvé dozvím, že zmíněná sopka vychrlila mračno popele (nadále chrlí) v důsledku zkázonosné činnosti člověka.
Pročež je třeba svolat v první řadě mezinárodní konferenci, ustanovit výbory, sepsat protokol a zavázat státy k nelítostnému boji se sopkou, zejména ty průmyslové státy, jmenovitě Spojené státy, které svou existencí provokují sopku k soptění. Už teď je zřejmé, že výskyt sopečných erupcí je přímo navázán na průmyslovou činnost, viz sopečnou hokejku, která sice nebyla ještě publikována, ale publikována určitě bude podle nashromážděných dat, jež z důvodů obrany proti zneužití ze strany klimaskeptiků zůstanou utajeny.
Světová zdravotnická organizace si pospíšila a už vydala zprávu, že sice nezná přesná zdravotní rizika, jež by mohl oblak sopečného popela představovat, nicméně nebezpečí je zde takové, že bude nejlépe zůstat doma. Vzhledem k tomu, že sopka může soptit i několik měsíců, bylo by dobře ulehnout do nějaké hibernace. Nebo ještě lépe - objednat protisopečnou vakcínu a nařídit povinné protipopelní očkování. Nad tím vším by někdo měl bdít, nejlépe pak nějaká učená žena, a jí by příslušel titul Popelka.
|
JAK ŽIVOT JDE: Střetnutí s motýlem
Má několik částí. V té první je vstup, tedy pokladna, šatna, záchod, stánek se suvenýry. Pakje takový meziskleník a z něho se jde jakýmsi podchodem, který vede kolem velikých akvárií. Projdete dalšími skleněnými samootevíracími dveřmi a jste ve skutečných tropech, ve vedru a horku motýlového pralesa. Mimochodem, doporučuji fotografům jít na toto fotosafari s foťákem pod košilí, aby se ohřál, jinak fotograf musí čekat i půl hodiny, než se teplota vyrovná a zmizí zamlžení objektivu.
Takže jsme vešli do skleníku a po chvilce spatřili prvního motýla. Čekal jsem projevy radosti, no a vida, spíš starost zračila se v obličejíku mé vnučky. Po chvilce přiletěl nádherný modrý motýl formátu A5 a sedl jí na rameno. Vyděsila se, jako kdyby na ni spadla ze stropu tarantule. No a pak, když jsme šli dál a najednou dva motýli se třepotali proti nám, nastal pláč.
Z motýla zbyla jen vzpomínka. Davidovi a Thao pak Dominika vysvětlovala, že její děs byl oprávněný.
Chystali jsme se už loni v dubnu, že vezmeme Dominiku do skleníku Fata Morgana podívat se na tropické motýly, ale vždycky do toho něco přišlo, takže k tomu došlo až teď. Skleník, připomenu ne-pražským, je v Tróji, nedaleko od zoologické zahrady.
Skončil jsem s Dominkou u stolečku před toaletou. Hodná paní ze suvenýrového stánku mi dala papíry a paní šatnářka půjčila tužku a maloval jsem pohádky, o Popelce a taky princezně,kteoru zaklel zlý čaroděj do stromu a všechny pokusy důmyslných princů ji vysvobodit ztroskotaly, dokud nepřišel statný Dáda. Ten nakopal čaroděje do zadku a donutil ho princeznu odčarovat.
"On si mi sedl na rameno," vykládala s velkou vážností.
Uvidíme, jak to dopadne napřesrok, rád bych výpravu zopakoval.