V Praze je summit summitů
Rusko je pořád ještě považováno za prvotřídního hráče. Proč asi? Protože vyrábí nejvíc? Vyrábí nejlépe? Nabízí světu užitek vědecký, kulturní, zábavní? Ne. Má arzenál nukleárních zbraní, to je jediné, čím se může pyšnit. Ruský výrobek jste žádný neviděli, vyjma benzínu, který se dělá z ropy pumpované ze země. To jenom abychom si ujasnili mantinely jednání, které bude završené slavným podpisem smlouvy START. Odehraje se to v Praze. Je to nápadně na rozhraní dvou... bloků, nebo západu a východu, nebo čeho vlastně? Každopádně je to na rozhraní a proto právě zde Obama začal hlásit teze svého atomového usmiřování.

Ostražitost netřeba ztrácet, protože v asiatském důmyslu jak získávat pozice západ nikdy nedokáže východ předstihnout. Nicméně je fakt, že frontální střet východu se západem je dnes nemyslitelný a že hrozba dnes přichází odjinud a proti ní nejsou jaderné zbraně nic platné: americký jaderný arzenál nedokázal Attovi sestřelit Dvojčata a ruský jaderný arzenál nedokázal zabránit dvěma černým vdovám v masové vraždě v moskevském metru. Uzavíraná smlouva nemá význam ani tak faktický ve smyslu reálného dopadu snížení počtu jaderných hlavic. Overkill zůstane v platnosti, jedna i druhá bude mít víc hlavic, než kolika je třeba k zabití všech lidí na celém světě. Význam je v tom, že obě strany jsou přístupné smířlivému gestu. To je náznak možnost eventuální bezpečnostní spolupráce a tu bychom si měli přát. A když by na radaru v Brdech vlály dvě vlajky, proč ne? Ale to je naprostá fantazie podbarvená zbožným přáním.

JAK ŽIVOT JDE: Motýli a Fata Morgana
Jsou zase tady, motýli o velikosti pivního tácku, tyrkysově modří a černí s šarlatovými skvrnami a černobíle počmáraní a všelijací, poletují, tančí milostný balet, v okamžiku únavy usednou, jednou na list, podruhé vám na hlavu. Je to kouzelné a je to jenom někde, konkrétně, je to ve skleníku Fata Morgana v pražské Tróji.

Každý rok se tam v dubnu tenhle motýlí festival koná. Vidíte i líhnutí - ve speciálních minisklenících uvnitř toho velkého skleníku jsou přilepené k vodorovně umístěným tyčkám kukly. Visí tam trochujako kabáty v šatní skříni, a vlastně to jsou něco jako kabáty nebo spacáky. Motýl se z toho vysouká, je celý pomačkaný a jaksi měkký, jenže za chvilku se vzpamatuje a vyletí ven.
Nebo taky nevyletí, jsou jedinci, které nenapadne letět vzhůru a plácají se někde dole a tam i zahynou.
Tak to je... Je třeba létat vzhůru a ne plácat se při zemi, to neplatí jen pro motýly.
Ale ani pak není vyhráno. Pozoroval jsem dva tyrkysové drahokamy, jak spolu tančí a najednou jeden to vzal k hladině jezírka, nevybral to a byl ve vodě a v mžiku se tam o něho postaraly ryby.
Bravura se těžce platí, a zase to neplatí jen pro motýly.