 |
Není u nás mnoho politiků, kteří odešli, protože se výkon funkce neslučoval s jejich přesvědčením - především to byl Václav Havel, který odmítl nadále asistovat likvidaci Československa, když slovenský separatismus vrcholil (až vyvrcholil). Nebyl to Václav Klaus, ten podepsal Lisabonskou smlouvu, třebaže s ní zásadně nesouhlasil, čímž se postavil spíše po boku Emila Háchy než Václava Havla, T.G. Masaryka ani nevzpomínejme. Jsou to příklady neporovnatelné, nicméně uznejme, že se Jan Dusík zachoval slušně, když dal demisi kvůli tomu, že Fischerova vláda nebyla ochotna přistoupit na zelenou koncepci přestavby elektrárny v Prunéřově. Je nepochybné, že se to příznivě projeví na výsledku voleb, že to zanechá dojem na váhajících sympatizantech, doposud nahlodaných výkony borců typu Olgy Zubové.
Což ovšem neznamená, že se ministr (exministr) Dusík rve za dobrou věc. V době kdy se mluví o přemíře informací jde spíš o to, kdo lže silněji a vemlouvavěji a komu uvěříme. Přestavbu Prunéřova nakonec zaplatíme všichni, protože všichni potřebujeme elektrickou energii. Nikdo ale přesvědčivě nedoložil, jak to je, zdali navýšené náklady na lepší vyčištění se skutečně vyplatí. Ve světě převládné lži nemůžeme věřit nikomu. Zelený Ondřej Liška teď připomíná trapnou jachetní schůzku Mirka Topolánka - to je s největší pravděpodobností klasická zelená demagogie, protože vazba Topolánka na Fischera je nedoložitelná: není prokázána souvislost s křupanskými výlety hrobaře ODS s rozhodnutími nynější vlády, která je spíš poplatná ČSSD než ODS. Držme se tedy politického funkcionalismu, nechť věci fungují. Chceme svítit a to škodí přírodě, ale taky chceme mít zdravé životní prostředí, takže to s tím svícením nesmíme přehánět, jde o to, kde klást hranici, abych to vyjádřil lapidárně. Jistě je možné aplikovat nějakou superčistou technologii na komín elektrárny, ale vyplatí se to? Jistě je možné postavit šestikilometrový tunel v holé rovině kvůli ptačí rezervaci, ale má to smysl a je to nutné? Politický funkcionalismus je ale zatím to poslední, co je na pořadu dne. Spíš jde o to, co kdo urve a kam se nacpe a z tohoto hlediska je Dusíkův krok - třeba možná i poctivě míněný, ani tu možnost nevylučujme - dobře využitelný.
|
JAK ŽIVOT JDE: Jak to s tebou je, Monty?
Ljubu navštívila kamarádka. Popila čaj, pochválila zahrádku a přišla řeč i na domácí zvířátka. Iris, ta byla jasná, přišla návštěvu uvítat a poznamenat svými drobnými bílými chlopupky. Pak přišla řeč na Montyho. Kdopak je Monty, zajímala se přítelkyně.
"To je náš Myšislav Myš," pravila Ljuba. Tak totiž někdy Montymu říkáme.
"Myš? Vy máte doma MYŠ?"
"To není myš," chlácholila ji Ljuba. "On je osmák degu."
"Aha," řekla přítelkyně. Zřejmě o osmákovi degu nikdy neslyšela. Vrtalo jí to hlavou a zeptala se dál: "Proč ale mu říkáte Myšislav Myš, když je to osmák degu?"
"On te to technicky myš," snažil jsem se zachránit situaci. "Jenže je osmák degu."
Nešla se podívat do patra, kde žije ve své klícce technická myš. Už asi nikdy nevstoupíé do domu obývaného technickou myší. Vzpomínal jsem na tatínka, ten taky nesnášel myši. Hlavně se mu hnusily jejich dlouhé holé ocásky, Montyho by si taky nezamiloval. Protivily se mu i veverky.
"Ale táto," namítl jsem, když se v tom smyslu vyjádřil poprvé, "veverka má přece chlupatý ocásek!"
"Chlupy na něm má," připustil otec, "ale pod nimi ho má holý."
Což je správný důvod k nechutenství.