Historie jako politická munice
Není to žádné novum, historie sloužila jako politická munice vždycky. Historik by mohl analyzovat "vliv historie na aktuální dění". Velmi nehistoricky a tudíž laicky si troufnu odhadnout, že k dobrému ta historie přispěla v podstatně menším poměru, než ke špatnému. Aktuální otázky se mají řešit na bázi aktuální situace. Ta současná není jednoduchá. vět se propadl do ekonomické deprese, ukázalo se, že nastal čas se přinejmenším zajímat o nasekané dluhy, je třeba srovnat výkonnost ekonomiky se spotřebou, to je v jádře zásadní problém, který dnes prožíváme. To, co se stalo před šedesáti, sedmdesáti a více lety na to má vliv jen velmi mlhavý a zprostředkovaný.

Je tudíž krajně nešťastné, když rakouský prezident ohřívá sudetoěmecká témata. Je dobře, že se prezident Klaus proti tomu ohradil - a je kupodivu, že jsme zatím žádnou odezvu nepostřehli od vlády, která má bezprostřední exekutivní povinnosti.

Jako by se přiostřovalo... V Maďarsku nabývají na síle - slušně řečeno - nacionalisté, na Slovensku "posilují národní myšlenku" zpěvem hymen, německá policie dostal podle všeho pokyn buzerovat české motoristy... Kéž by to všechno byly jen uměle vyvolané mediální bubliny s poloměrem životnosti jednoho týdne. Horší by bylo, kdyby to byly zastírací manévry typu " vrtěti psem", při kterých vlády nabízejí místo chleba obyvatelstvu nenávist vůči sousedovi.

JAK ŽIVOT JDE: Pivo z lednice
Před začátkem fotografického semináře obvykle chodím do sámošky u nás v Hálkově ulici. Už si mě tam asi pamatují, že jsem Ten Co Vždycky Kupuje Fantu A Slané Tyčinky. Ano, a je to venku, mám rád Fantu a takové ty tlusté slané tyčky posypané kmínem, tyčky z lískového těsta. Za ta léta už by to vystačilo na známost s krámskými, ale moc si tam nikdy nepopovídám. Je to krám vietnamský a jsou tam jakési jazykové bariéry.

Nebudou vždycky. Dám příklad. Koupil jsem si (hádejte co) a jdu k pultu a tam už stál páchnoucí pán, v jedné ruce pivo a v druhé "lehká malbora". Páchl dehtem, jako každý kuřák. No a z povzdálí jsem vyposlechl, že se dohaduje o cenu. Stálo to, improvizuju, šedesát tři koruny, a cena mu přišla přemrštěná. Vietnamská paní byla jazykově vybavena na komunikaci v rovině čísel, na víc ale ne.
Jenže do toho přišla holčička, podle všeho její dcera. Maminka na nic spusitla vietnamsky, ona jí odpověděla a pak tomu pánovi řekla tou nejčistší pražštinou, jakou si dokážete představit:
"Pivo z ledničky je o korunu dražší!"
Cítil jsem, že nedořekla, že tam něco chybělo, že by nejraději dodala "vole".
Ale nedodala. Byla to slušně vychovaná česká vietnamská holčička.