 |
V dnešním světě ochromeném politickou korektností je třeba chápat vystoupení kardinála Vlka jako akt občanské odvahy. Původně jsem chtěl napsat "politické", jenže kardinál neriskuje smetení ze scény. Určitě si ale vyslouží nenávistné útoky, už kvůli formulaci "jednostranná absolutizace lidských práv" ze strany evropské civilizace. Ono jde spíš o tu "politickou korektnost" než o lidská práva, protože právě islamističtí fanatici hrubě porušují lidská práva, aniž by proti tomu "ochránci lidských práv" špetli. Kardinál konstatuje smutnou skutečnost, že Evropě hrozí islamizace. Také pravdivá je formulace, že "válečnými zbraněmi islám Evropu na konci středověku a začátkem novověku nedobyl. Tehdy je křesťané přemohli. Dnes, kdy se bojuje zbraněmi "duchovními“, které Evropa nemá, a muslimové jsou jimi dokonale vyzbrojeni, je pád Evropy hrozící."
Je dobře, že o našich kořenech se zmínil i Václav Klaus v novoročním pořadu - a bylo by dobré, kdyby do své ideové výzbroje zařadila tyto myšlenky i Občanská demokratická strana. Ta se stále ohání "pravicovostí", přičemž jí zřejmě tento pojem spíš škodí než prospívá, nepíšeme rok 1995, kdy snad ještě bylo v módě. Je třeba pojmenovávat věci pravými jmény a kardinál Vlk se této metě hodně přiblížil. Ohroženi jsme, o tom není pochyb. Islamistický fanatismus nám vnucuje svoje pravidla a my se tomu trpně podřizujeme. A v duchu politické korektnosti dusíme a ničíme vazby na naše kořeny: to, že žijeme po všech stránkách materiálních i kulturních lépe, než se v tomto prostoru žilo kdykoli před tím, to nespadlo z nebe. Je to výsledek práce generací v průběhu dlouhých staletí. Blahobyt současnosti se rodil z tuhé dřiny a nám nepředstavitelného strádání. Křesťanství v tomto dlouhodobém procesu sehrálo bezesporu pozitivní roli a je nespravedlivé o něm hovořit jen v souvislosti s výstřelky, které s podstatou vnitřně nesouvisely, byly s ním v rozporu a křesťanství samo se jich dokázalo postupem času zbavit.
Bylo by dobré, kdyby kardinálovo vystoupení nezůstalo osamoceným voláním na poušti. Kdyby se stalo inspirací a námětem k pozitivnímu přemýšlení, jak dál a co s námi.
|
JAK ŽIVOT JDE: Na čaj v pivováru
"Čaj..." prosil jsem ojínělými rty, jak by asi prosili Hanč s Vrbatou, kdyby nebyli zahynuli deset metrů od dveří boudy.
Jinak to dopadnout nemohlo, koho by to napadlo, jít na čaj do pivovaru!
V létě, až bude vedro, půjdeme do čajovny na pivo.
První seminář mé fotografické Dílny IDIFu jsme měli v pondělí a úterý na Strahově, fotili jsme lyžování, běžkování a vše co s tím souviselo. Moc veselých příhod z natáčení nebylo, byla bohapustá zima a skončili jsme na Strahově v restauraci.
"Dejte si radši pivo..." děl pan vrchní. "My jsme pivovar!"
"Prosíme čaj..."
Kdybych uronil slzu, byla by zmrzlá.
"Černý nebo ovocný?"
Zbylo nás sedm, ostatní se už odploužili do domácího ošetřování. Vyšlo to jeden černý na šest ovocných.
Pan vrchní přinesl šest černých a jeden ovocný. Měl na to nárok, byli jsme na půdě pivovaru...
No a jeden velevážený kolega si zvrhnul horký čaj do klína.
Už kvůli rovnováze.