2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 22. 2009,
  • Slet globálních oteplenců zkrachoval, Mesiáš Obama radši utekl
  • Globální oteplování není věda, ale nové náboženství, prohlásil Klaus
  • Fischer zdůraznil, že jeho vláda už nebude připravovat žádný Janotův balíček
  • Paroubek chce v případě neúspěchu hnát Kubiceho zprávu až do Štrasburku
  • Fischer popřel, že by se vláda štěpila nebo že by chtěl být dále politice, jak se spekulovalo
  • Paroubek přiznal, že jeho socialistická strana nemá většinu pro snížení poplatků za recept
  • Protože média nejsou socialistická, budou se Paroubkovi soudit až do skonání věků
  • Teploty v noci klesly v Česku pod -20 stupňů, v Praze praskají tramvajové koleje
  • Počasí v Praze: zataženo, v neděli jasno, až -14°C

     
 border=
    Staronový osobní nápad
    Ministr Michael Kocáb rozhodně nepatří k oslnivým jevům v naší vládě a jeho dosavadní činy, pokud lze o nějakých vůbec mluvit, byly zaměřeny spíš na aplaus ze stran kavárenských intelektuálů, než aby vyoraly hlubokou brázdu. Nyní předkládá Koncepci integrace Romů na léta 2010 až 2013. Je to moc hezké, že to co se nepodařilo za staletí konečně dostane kocábovské tempo. Při té příležitosti se svěřil s osobním nápadem, že by bylo dobré vázat sociální dávky na docházku romských dětí do školy, neboť jen lepší vzdělání romských dětí může podle něho zlepšit postavení Romů. To je pravda tak samozřejmá, jako že voda teče z kopce (dříve s kopce). Jenže jeden z důvodů proč je kruh romské sociální pasti začarovaný je právě v tradičním podceňování vzdělání v romských rodinách. Právě ty z nich které jsou na tom nejhůř mají krátkodobý horizont uvažování a dávka dnes - anebo půjčka dnes - je pro ně přednější než sázka na vzdálenou budoucnost. Pečlivá školní docházka s dobrými učebními výsledky je neselhávající vklad pro dobrou budoucnost. Škola, to je to nejcennější, co stát svým občanům dává. Trvalé podceňování školy není zdaleka výsadou Romů. Úcta ke škole, ke školní docházce, k učitelům, to není silná stránka ani tzv, většinové populace. Navíc, v dnešní době poklesla váha všech autorit a učitelé na to doplácejí také. Před třiceti, čtyřiceti lety by si rodiče nedovolili vystupovat vůči učitelům arogantně a mnohdy agresivně, jako se to děje dnes. A to jsou příklady, které snadno táhnou.

    Ministr Kocáb tedy drží hodně horký brambor v rukách a je to brambor horký na hranici vzplanutí když mudruje o tom, že donutí romské rodiče posílat děti do školy.

    Ale jak to dokážete, pane ministře?
    No, tohle není zas tak žhavá otázka. On to má pan ministr za pár, ministr odejde a problém zůstane. A plané řeči odvane vítr času.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Miluji válku
    "Miluji válku," pravil včera večer růžolící chlapeček. Zaslechl jsem ta slova v obchodním centru Nový Smíchov, kde jsme byli s Ljubou na večeři před tím, než jsme odešli na předvánoční turnaj v bowlingu. Ano, chlapečkové milují válku. Taky jsem ji miloval jako chlapeček. odiče se tomu snažili čelit a za ideální hračku pokládali Trnkovy loutky, ty byly tenkrát běžně v prodeji a moc lituju, že mi nezbyla ani jediná. Moji lásku k válce nepodporovali, musel jsem hledat podporu u sousedů. A tam byla veliká - sousedovic kluci měli pod slámou ve stodole stočené kulometné pásy a za trámkem samopal Schmeisser Mp 28 II. Ona ta válka měla tenkrát svoje ozvěny, na břehu Vltavy stály vypálené tanky a ještě po letech jsem vídal na Trojském ostrově vrak sestřeleného bombarďáku. Taky ideální hřiště.

    No a dodnes ve mě vězí jakási výčitka, jaký jsem to byl pitoma. Jezdívali jsme tenkrát na prázdniny do Čerčan. No a jednou rodiče museli do Prahy a nechali mě na hlídání sousedovi. Byl to z mého hlediska stařec, sedával dlouho do noci u ohýnku a toho večera jsem s ním sdílel jeho samotu. No a přišla řeč na válku, bylo mi tak pět, a na zákopy. Ty mě moc zajímaly. Myslel jsem si, že zákop je něco jako val navršený na rovině, kdežto on tvrdil, že zákop je hluboko v zemi a ten val je ta hlína ze zákopu vytěžená. Dal jsem mu jasně najevo, že je pitomec a zákopům nerozumí. Nechal se přesvědčit, kapituloval a uznal chybu.

    No a po letech mi tatínek sdělil, že to byl starý fronťák z první světové, že v těch zákopech strávil čtyři roky a že byl na východní frontě odstřelovačem a že u toho ohýnku sedal často i celou noc proto, že nemohl spát, protože ho ve snu navštěvovaly stíny těch, které odprásk.

    Ten nemiloval válku. Však to taky nebyl růžolící chlapeček.