Triumf principu prožírání rozpočtu
Jenom poslanci hlásící se k TOP 09 byli dost stateční na to, aby hlasovali proti vyžíračským pozměňovacím návrhům sociální demokracie, podpořených komunisty, zelenými a lidovci. Poslanci ODS zbaběle vytáhli karty z hlasovacího zařízení, čili "nezúčastnili se". Věru mužný postoj, věru postoj "s gulema"!

Státní zaměstnanci tedy jsou pod křídly oranžové kvočny. Jakpak asi je zaměstnancům soukromých podniků? Firma v níž působím musela snížit platy zaměstnancům o 15% a ještě jsme museli stav o 20% snížit, jinak by firma zkrachovala. A to rozhodně nejsme sami, naopak, je to typické jednání. Taková logika patří ovšem jen pro soukromě hospodařící subjekt, tedy pro zdroj národního bohatství. Vytváříme hodnotu a odvádíme z ní daně do státní pokladny a tu socialisté pomáhají prožrat. Velmi půvabně se k tomu vyjádřil jinak výborný komentátor Alexandr Mitrofanov ve středečním Právu, kde otiskl úvahu, že je třeba přidat státním zaměstnancům. Logika je tato: no co, nepostaví se pár kilometrů dálnice, lidé jsou důležitější.

Tohle je socialistická logika v kostce.
Důležitější je okamžitý prospěch, lidově prožrání peněz. Dálnice, to je investice do budoucna, to je rozvoj regionu. Socialista nemyslí za horizont volebního období. Jemu je jedno, kde se ty peníze vezmou. Z fondu dopravní infrastruktury? Proč ne. Půjčíme si? Však on to někdo zaplatí. Že porostou úroky a sníží se důvěryhodnost? No božínku, hlavně že lidi přijdou k urnám a hodí dovnitř oranžový lístek.

Je to úvaha vedoucí k pesimismu stran budoucnost. Naštěstí, jak to konstatoval právě zakončený socialistický kongres, to funguje stále míň. Paradoxně k tomu přispěla současná krize. V ní se ukázalo, že na vině je právě hýřivost nesolventních vrstev, kterým socialističtí zákonodárci nezodpovědně schválenými zákony umožnili brát si půčky za podmínek, které nebyly nikdy před tím možné. U nás je to taky - viz reklamní slogan nedělejte si starosti s dluhy, my vám na splácení půjčíme.

Středa 9. prosince 2009 byla svátkem nezodpovědnosti.

Dárek na Vánoce? Kniha pro dospělé, kniha pro děti Ondřej Neff: Celebrity Co všechno lidé udělají, aby se vyšvihli na vrchol žebříčku slávy? Tuto otázku si musí položit spisovatel Karel Mareš a herečka Veronika Sekerová, když narazí při návštěvě Florencie na stopu příšerných mystérií, jež sahají až k počátku věků. Proti své vůli jsou vlečeni po schodišti děsu a objevují to, co bylo skryto po staletí. S výsledkem, který vede k odhalení toho nejstrašnějšího tajemství, toho, které oba skrývají ve své duši. Jejich průvodci je tucet nejslavnějších celebrit světa, Cindy Crawfordovou počínaje a Paul McCartneym konče. Je možné, aby se česká celebrita dostala tak vysoko, jako jsou oni? Ano. Za určitých okolností ano. Za jakých, to ani nechtějte vědět... Ondřej Neff přichází s novým románem. Tentokrát zavítal na pole čistého hororu, kam se dříve odvažoval jen zřídka. Jeho výprava do říše strachu však dozajista přesvědčí všechny příznivce tohoto žánru. Knihu si lze objednat s 20% slevou ZDE Jules Verne - Ondřej Neff: Tajuplný ostrov Ediční řada Jules Verne pro 21. století pokračuje dalším, již čtvrtým titulem, jenž znovu doprovázejí nádherné ilustrace a kvaše Zdeňka Buriana. Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství. Největší z nich se skrývá v hlubinách ostrova, v tajemných prostorách, které dokázal vypátrat jen ten, kdo prosvítil jasem svého génia hlubiny oceánů. Ano, řeč je o kapitánu Nemovi, hrdinovi románu Dvacet tisíc mil pod mořem a nepřímém hrdinovi i Tajuplného ostrova. Strhující román vychází v moderním převyprávění, určeném pro čtenáře jednadvacátého století. Spádný děj podepřený uměleckým mistrovstvím ilustrátora Zdeňka Buriana doslova vtáhne čtenáře do víru událostí a nedá mu vydechnout až do posledního poznání, že cesta za záhadami zdaleka nekončí poslední stránkou příběhu. Knihu si lze objednat s 20% slevou ZDE

JAK ŽIVOT JDE: Pískající berle
Dnes je to přesně osm týdnů, kdy mi docent Landor vrazil kudlu do nohy a zahájil tak kyborgizaci mého organismu. Titano-keramická kyčel nyní funguje bez problému a bez bolesti, to o její předchůdkyni bohužel neplatilo a proto musela pryč.

Berlení je zvláštní disciplína a myslím, že jsem udělal dobře, když jsem je pojal jako sportovní výkon a berle je sportovní náčiní. Hodlám přejít na takvé ty chodecké hůlky a chci je používat, i když mi skončí rehabilitace. Člověk rozhýbá i vrchní část těla. I v současném sychravém počasí se po lese pohybuju jen ve vestě, pravda, oteplené, protože po pár desítek metrů jsem zahřátý jedna radost.

Ve prospěch berlí mohu dodat ještě jeden detail: pískají, pohvizdují si. Musí být silnější vítr a musím jít opravdu svižně a když se sejde jeden směr (větru) s druhým (chůze), proudící vzduch naráží na dírky v berlích a hvízdá to. Takže - žádné zlověstné "klap klap" Johna Silvera! Ať to sviští, ať to hvízdá v berloví!