2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 3.12. 2009,
  • Po tříměsíčním váháni pošle Obama do Afghánistánu dalších 30 000 vojáků
  • Pirátským stranám se nelíbí tajně připravovaná dohoda namířená proti padělkům
  • Vesecká hodlá prověřit kauzu možných úplatků při pronájmu gripenů pro armádu
  • Kvůli změnám rozpočtu prosazovaným socialisty a komunisty zvažuje Janota demisi
  • Havel kritizuje práci ÚSTR, ale od požadavku na Žáčkovu demisi se distancoval
  • Veleba a další členové Agrární komory přijeli na vánoční nákupy do Prahy
  • Klaus si nepřeje, aby se summit o klimatu v Kodani na něčem dohodl
  • Obří urychlovač částic v CERNu se zastavil kvůli výpadku proudu
  • Počasí v Praze: jasno, pět stupňů

     
 border=
    Ano, k poblití
    Václav Havel netouží po odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka, nicméně jeho postoj k věci samé není jasný. Aktivista Stanislav Penc sepsal petici, v níž požaduje Žáčkovo odvolání. Havlovým podpisem se oháněl, ten ale na petici není a Havel sám připsal poznámku k petici, že se do personálních věcí neplete, ale že se mu nelíbí praktiky ústavu.

    Všechno to vzniklo tak, že zmíněný ústav publikoval publikaci, v níž zopakoval dávno známý fakt, že výtvarník Jožka Skalník donášel komunistické státní policii. To se o něm ví dvacet let. Pencova petice má pro Skalníka ten efekt, že se o tom teď všude píše horem dolem, zatímco před peticí se na to dávno zapomnělo a publikaci ústavu by sotva četlo tolik lidí, jako si přečetlo všechny ty články v tisku a na webu.

    Petičníci nezpochybňují fakt, že Skalník donášel, ale to, že to ústav publikuje a že nepožádal Skalníka o vyjádření. Že bere dokumenty StB jako hlavní zdroj informace a nebere v úvahu to, co lidé evidovaní ve zmíněných dokumentech o svém případu říkají.

    Není pochyb o tom, že StB používala hnusných metod. V mé rodině jsme měli člověka, který byl zavřený 8 let na základě vykonstruovaného procesu. Byl to lékař a ve vězení nafackoval bachařce, která ho včas nezavolala k porodu a žena zemřela. Dostal dva roky navíc. Umřel ještě před revolucí... a kdosi mi pak vítězně hlásil, že jeho jméno našel v Cibulkových seznamech. Ano, k poblití.

    Jenže celý ten režim byl k poblití a vyděračské metody využíval doslova na každého, i na členy své vlastní strany. Každý byl pod nějakým tlakem a k poblití mi připadají dnešní výlevy mudrlantů typu pana Stoniše, který píše ironické poznámky o tom, že "národ nevystoupil proti režimu, protože se to nesmělo". Žili jsme v koncentráku. Ano, je třeba zkoumat individuální postoje, individuální odpovědnosti. Není ovšem divu, že pozornost přitahují jasně rozeznatelné kroky, jako je vázací akt StB a vstup do komunistické strany. Někdo se v minulém režimu choval tak, jiný onak, někdo víc statečně, a Václav Havel mezi ty lidi bezesporu patří, jiný méně statečně a jiný zase vysloveně svinsky. Jenže k poblití by byl i dvojí metr, že tedy budeme uctivě chodit po špičkách kolem pana Skalníka a pak budeme vykládat o "nahrbeném národu", který se podvolil diktátu. Odtud ona teze, že vinu nese obyvatelstvo, protože si komunismus nechalo líbit.

    Tato teze je vůbec nejvíc k poblití a vede k toleranci ke komunismu, který se oklepal, žije a tato strana vedená za jednu ručičku sociálními demokraty a za druhou ručičku lidovci se vrací na výsluní moci.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Řevy v lese
    Včera odpoledne jsem s naší Iriskou berlil po lese. Ty řevy, o kterých píši v titulku, se ozývyla z nedalekého mlází. Iris předstírala, že nic neslyší. U ní se to těžko odhaduje, co skutečně neslyší, a neslyší toho hodně, je to přece jen starší dáma, a co předstírá že neslyší - to už před dvěma lety jsme spolu nejen slyšeli, ale i viděli bekajícího srnce, a to byl panečku nějaký řev a srnec byl nějaký zjev, a Irda dělala "já nic, já tu jenom jdu po cestě a hledím si svého".

    Hlasy byly zřejmě dva a po chvilce jsem usoudil, že patří tetřevům. Nemám pro to špetku důkazů - neviděl jsem zdroj, jen si to tak myslím.
    No a taky myslím na to, jak jsem pořád městský člověk, třebaže jsme tady ve Zvoli začali zdárně už pátý rok života. Jenže to bych se tu musel narodit a můj tatínek a dědeček by se tu museli narodit a s nimi bych chodil po lese a když bychom zaslechli řevy z křoví, řekli by mi - slyšíš, to jsou tetřevi. Protože by to věděli od svých tatínků a dědečků.
    Takhle si mohu jenom myslet, že to byli tetřevi a jak praví klasik (jistý pan Eman Pečenka), mysliti si, znamená prd věděti.
    Což je krásné úsloví.
    Mimochodem, onehdy mi jeden čtenář poslal milý mail a na konci psal o svém životě a útrapách a uzavřel optimistiky:

    I malý kšeft je lepší než velká lopata.
    Budu se muset ujmout roli dědečka a vnučce tuto moudrost předst, když už můj dědeček je dávno pryč, aby mi předal moudrost tetřeví.