Chcete? Berte, ale volte
Snížení daní pro lidi s nejmenšími příjmy, další volební vějička sociálních demokratů. Přišel s tím Bohuslav Sobotka s přípodotkem: "Ovšem pouze v situaci, kdy si to z hlediska veřejných rozpočtů budeme moci dovolit."

Že si to nemohou dovolit je jasné už dnes. V katastrofální situaci veřejných financí je přípustné jen šetření a získávání nových příjmů, ale rozhodně ne rozdávání veřejných peněz. Navíc, to "snížení daní pro lidi s nejmenšími příjmy" by bylo zajímavé sledovat podrobně, s výpočty. Jsou už dnes tak nízké, že by ti lidé uspořili...kolik? Odhaduji magickou třicetikorunu, to je suma, za kterou si sociální demokraté kupují hlasy.
Jak to hezky vyjádřili ti mladí lidé na jedné z vaječných demonstrací na transparentu, který byl publikovaný na fotce na netu: NECHCEME PLATIT VAŠE DLUHY.
Ale to budete, přátelé, to budete platit i s úroky všechny ty třicetikoruny. Pokud nepůjdete k volbám.

Pokud jde o machinace s daněmi, ta Sobotkova úhybná věta "pokud to dovolí rozpočet" se musí přeložit takto: "je to jenom slib, my víme, že ho nedokážeme splnit a ani to nemáme v úmyslu, chceme jenom hlasy".

Tak už dost
Berte toto jako omluvu čtenářům Neviditelného psa. Vychází už čtrnáct let a moje kritérium pro publikovatelnost vždy bylo: věcnost a slušnost. Nikoli názor, ten ať každý má jaký chce. Hranice jsem si stanovil. Mám alergii na rasismus v jakémkoli provedení. Na tom jsem byl a dosud jsem ve shodě se všemi reaktory Psa, kteří se za tu dobu vystřídali, tedy současně s Jiřím Wagnerem. Budeme takto řídit Psa i nadále.

Co nadále nechci, jsou výlevy typu článku Eurobolševici se zlobí od Miloslava Bednáře. Autor sám sebe charakterizuje jako filosofa a veškerá jeho úctyhodná práce je ve filosofii zakotvena. Co by ale asi řekl dikci jeho příspěvku profesor Patočka, tento citlivý a moudrý pán?

Neberte to, prosím, jako polemiku. Toto je totální odmítnutí základních tezí, jelikož jsou sprosté a hloupé. Nechci sprosté a hloupé příspěvky v mém deníku, který jsem založil a provedl všemi peřejemi a dodnes vedu. Bolševici, to jsou vrazi a zloději ve stejné úrovni s nacisty. Nevidím rozdíl. Kdyby mi někdo před dvaceti lety, kdy bolševický režim krachoval na vlastní nemohoucnost, řekl, že po dvaceti lety se vzdělaný člověk položí rovnítko bolševismu s Evropou, vysmál bych se mu, že je blázen. No a vida, teď je to trend. Ať si ten trend je nadále, ale ne v mém webovém deníku. Jsem tímto postojem stejně uražen, jako tezí o "osvětimské lži" anebo o spiknutí CIA vedoucí k pádu Dvojčat, jak to hlásá pravá ruka prezidenta Klause Petr Hájek.

Jsou chvíle, kdy polemika nemá smysl. Já nemohu vysvětlit panu Hájkovi, že jeho spekulace jsou hnusné, a stejně tak nedokážu vysvětlit totéž panu Bednářovi. Mohu říci jenom "ne, zde ne, jděte s tím někam jinam".

PSÍ PŘÍHODY: Murphyho zákon aplikovaný na Irdu
Mohlo mě to napadnout hned, že to tak dopadne... Ljuba včera natírala válečkem zeď. Má na to vaničku, do ní se naleje barva a váleček se do toho namáčí.
Pozemek má 800 metrů čtverečních. Samozřejmě Iris musela zabrousit do těsné blízkosti vaničky.
Voláme:
"Irdo, nelez tam. Iris, jdi od toho! Iris!"
Úměrně míře naléhavosti v hlase se Iris přibližuje k vaničce. Na zařvání "Iris!" reaguje poskokem - a doskokem na hranu vaničky, ta se vymrští, obsah chrstá na Irdu, Irda prchá do bezpečí, kam, no samozřejmě míří k otevřeným dveřím domu a dovnitř, do obýváku, přes koberec, na pelíšek, kde bude v klidu.

Ljuba bleskově vystartovala a dopadla obílenou Iris ještě v předsíni, kde je dlažba. Všechna čest, já neměl ani tu nulovou zásluhu na jejím dopadení.
Takže se ujmu role kronikáře.
A ten Murphyho zákon? Ono jich je mnoho a některé jdou proti sobě.
Když se něco může podělat, podělá se to, to je ten nejstarší, klasický,.
Nikdo to nedopadne tak blbě, jak by mohlo, to je ten optimistický.
Resumé kronikářovo: obílená Iris nedoběhla na koberec. Oba zákony platí.