2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 18.5. 2009,
  • Srílanská armáda po 26 letech definitivně porazila Tamilské tygry
  • Langer prohlásil, že útok Klause na sesazenou Topolánkovu vládu nepochopil
  • Podle Cepla svědčí zahlcování ÚS podáními o tom, že politici neumějí prohrávat
  • Pecina tvrdí, že do ČSSD nevstoupí, ale nabídku na ministra po volbách by zvážil
  • Paroubek rozhodl, že Brožová bude kandidovat za jiný okres, ne za Louny
  • V Praze demonstrovaly stovky odborářů proti neexistující Topolánkově vládě
  • Vláda dá podle Peciny znovu podnět na rozpuštění Dělnické strany
  • Paroubek dostal opět vejcem, tentokrát v Plzni
  • Počasí v Praze: postupné vyjasnění a oteplení

     
 border=
    Nový sport - vejce Paroubkovi
    Jednou jako nikdy, podruhé je to už systém - v Plzni se opět házelo na Paroubka. Není to nic, čemu by bylo záhodno tleskat. Ovšem celá předvolební kampaň není nic, čemu by se mělo tleskat.

    Volby vyhraje podle všeho Paroubek, protože sociální demokracie vede hnusnější a podbízivější kampaň: je vedena ve stylu "zabraňte návratu ODS, aby se dál..." a následuje něco, co ODS nedělala, nedělá a dělati nehodlá. Jenže v politice pro nestoudnost neexistují meze a tenhle slogan je fakticky dobrý - je pouze pochybné, zdali byl dobře načasován, protože by se hodil na parlamentní volby a nikoli na volby do Evropského parlamentu.
    Kampaň ODS je jenom stupidní. Slogan "řešení místo strašení" by se měl rozebírat ve středních odborných školách marketingu a propagace jako ukázka myšlenkové impotence. Topolánek žádné řešení nenabízí a Paroubek nikoho nestraší. Paroubek nabízí peníze ze státní kasy, to není strašení, to je něco, co třicetikorunový volič uvítá. Řešení není žádné.

    Jsou zde ale hloupější subjekty. Třeba ty, které sází na magickou přitažlivost pravicovosti. To je hlavní výtka Klause vůči ODS, že není dost "pravicová".
    Není a nikdy nebyla. ODS vede sociálně demokratickou politiku, sociální demokracie vede politiku komunistickou a komunisté zastávají linii kůla v plotě Jakeše z roku 1988. To je realita našich dnů a touha po "pravicovosti" je nejen anachronismus, ale i osudný nesmysl: volič o žádnou pravicovost nestojí a politici nedovedou pravici zastávat. Už proto, že v dnešním světě je nadmíru obtížné pravicovost definovat.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Utkání se žravou opičkou
    V pátek večer jsme se vrátili s Ljubou z cesty do Číny a Tibetu. Byl to úžasný zážitek, nafotili jsme doslova tisíce snímků a tak se obávám, že tentokrát budu obtěžovat cestováčskými historkami déle, než obvyklých pět dnů, jak tomu bylo v předchozích případech. Zde je o mém dvouvteřinovém dobrodružství.
    Hora Emei leží vprovincii Sečuán a je to jedna ze čtyř posvátných hor čínského buddhismu. Zvlášť Ljuba se na návštěvu těšila, protože kláštery na tého Hoře obočí se věnují bojovým uměním už pět set let a jsou podobně proslulé, jako oblast Shaolinu a Wudangu (cvičí se tu, ale jinde než kam mohou přijít bílí ďáblové a jiní turisté). Lze zde sledovat úsvit a "moře mraků". Zde jsme měli smůlu na počasí, úsvit se sice konal, ale ZA mořem mraků, a moře mraků nebylo bohužel POD vrcholkem, ale NAD ním, a všechna čest, podobnou mlhu jsem nespatřil od roku 1973, kdy jsem v mlze zabloudil na Proseku.

    Na horu Emei vede lanovka, ale ne úplně nahoru - od stanice lanovky až na vrchol musíte putovat asi půl hodiny po strmě stoupající stezce s mnoha schodišti. Na jednom místě - nedaleko od výstupní stanice lanovky - žijí opice, jsou to tibetští makakové. Se zvědavostí opiček mám své zkušenosti z Keni a Jižní Afriky, takže jsem se držel od opiček zpátky. Ale ne dost zpátky.

    Nesl jsem si igelitový pytlík, v něm pyžamo a prádlo na příští den, toaletní potřeby a nabíječky k foťáků, notebooku, telefonu, zkrátka ke všemu, co dnes potřebuje cestovatel na cestě. No a jdu s tím pytlíkem a najednou hup, opička mi skočila na igelitku a začala obsah trhat a rozhazovat.
    Už jsem viděl nabíječky jak letí přes zábradlí do mlžné propasti. Z foťáků bych si mohl po zbytek cesty udělat těžítka. No a věděl jsem, co je to za škrábavou a kousavou potvoru, taková opice. Usoudil jsem, že je lépe být pokousaný a poškrábaný než zůstat bez nabíječek (za to rozhodnuí mi jednou postaví pomník Svatého Astona za mučednictví ve prospěch digitální fotografie) a popadl jsem tu potvoru za chlupatou pracku, která se právě vztahovala k nabíječkám.

    No, chtěla mě škrábnout, naštěstí bunda od firmy XY (za mírnou úplatu jsem ochoten doplnit :-) ) útok vydržela, tkanina se neprotrhla, takže jsem to odnes jen modřinami. Útok byl naštěstí jednorázový, ale bez ztráty kytičky se to neobešlo: opice mi vyrazila fotťák a ten spadl na obrubu objektivu a poškodil ji. Foťák fotí, objektiv je nadále objektivní, takže se vlastně nic tak vážného nestalo.
    No a po cestě zpátky jsem si novou igelitku nacpal pod tu bundu od firmy XY.