2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
víkend 16.-17.5. 2009,
  • Obama oznámil, že zachová vojenské soudy pro teroristy
  • Gazprom chce skoupit veškerý ázerbájdžánský plyn určený pro Nabucco
  • Levicoví poslanci omezili i zrušili poplatky u lékaře, oba návrhy jdou do Senátu
  • Ministryně Jurásková po hlasování řekla, že nemůže zaručit péči v nynější výši
  • Brožová nezískala v Lounech nominaci na kandidátku ČSSD do sněmovny
  • Rath bude opět porušovat soudní opatření, slevenky budou v lékárnách dál
  • Sněmovna schválila šrotovné ve výši 30 kKč na nový vůz do 0,5 MKč
  • Na pražském veletrhu Svět knihy podepisoval své knihy Jan Čech
  • Počasí v Praze: zataženo, nejvýš 17 stupňů

     
 border=
    Studená sprcha
    Je to jistě studená sprcha pro naivisty, kteří si mysleli, že Obama je kříženec Vladimíra Iljiče Lenina a Martina Luthera Kinga: Obama se už nedomnívá, že vojenské soudy George Bushe jsou "obrovským selháním". Dlouho nepobyl v prezidentském úřadu a nechal si vysvětlit, že zajatci z Guantanama jsou "obrovským nebezpečím" a rozhodl se vojenské soudy ponechat v činnosti. Jen je chce "vylepšit a zajistit spravedlivé zacházení s podezřelými", což je elegantní fráze, která má zacpat povykujícím naivistům hubu.

    Jistě i v budoucnu bude muset podobně couvnout před tlakem reality a ustoupit z levicových pozic, které obvykle stojí na předpokladu, že věci jsou takové, jaké si přejeme aby byly, a tuto iluzi udržujeme za státní peníze.

    Teroristé a jejich masové vraždy ve jménu Alláha slitovného jsou jedna realita, a základní mravní hodnoty jsou druhá věc. Princip osobní odpovědnosti za vinu patří k pilířům našeho hodnotového systému. Proto vnímáme jako zásadně nemravný komunistický systém "třídní nenávisti" a nacistický systém "rasové nenávisti". V souladu s principem osobní odpovědnosti žádáme, aby každý obviněný byl individuálně posuzován. To je problém Guantanáma a jeho oranžových strávníků. Devětadevadesátiprocentní podezření před civilizovaným soudem fungujícím podle našich principů neobstojí, obviněný (v angličtině "obhajovaný") musí být dle presumpce neviny pokládán za nevinného.
    Třebaže můžeme předpokládat, že po propuštění půjde a bude pokračovat v tom, co dělal doposud a co se mu nepodařilo prokázat se 100% jistotou.
    Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že kdyby se Norimberské procesy konaly dnes, velká většina obviněných (obhajovaných) by vyvázla bez trestu - copak se zachoval jediný Hitlerům podepsaný příkaz k budování koncentračních táborů a jejich plynových komor?

    Základní oázka tedy zní: co škodí našemu demokratickému systému víc: teroristé a jejich metoda masové vraždy nevinných lidí, anebo ústup od principu osobní viny a jednoznačného důkazu?
    Buďme rádi, že to není náš problém. Schwarzenberg to trefně formuloval, když konstatoval v souvislosti s projektem "evropského rozebrání" guantanámských strávníků, že se o ně mají postarat Američané, když už si je pochytali. Jistě, je to vyklouznutí z problému. Ale i americké ustavení "vojenských tribunálů" je vyklouznutí z problému. Vojenské právo je odlišné a tvrdší než právo civilní, a tímto cimrmanovských "krokem stranou" se mělo obelstít veřejné mínění. S tím souvisí i mlhavé označení pochytaných teroristů za jakési nepřátelské bojovníky: nejsou to "vojáci", protože nejsou součástí řádných ozbrojených sil kteréhokoli oficiálně uznávaného státu.

    S tímto hlavolamem si neví rady nikdo. To je smutné zjištění. Když jde u nás o Dělnickou stranu, najdeme řešení snadno: zákazem by demokracie utrpěla víc, než když Dělnická strana bude pokračovat v činnosti. Jenže Dělnická strana nevyhazuje mateřské školky do povětří, její "nezrušení" je tudíž luxus, který si můžeme dovolit.

    Porušení zásady individuální viny a presumpce neviny, to je jedno porušení demokracie. Odpálení bomby uprostřed davu je porušení demokracie. Co je horší? Jsme vůbec ochotni si uvědomit, že jde o dvě hodnoty, o dvě veličiny, ketré máme vážit a zvážit? A že i samo toto vážení ovlivňuje naše myšlení a přispívá k erozi humanistických postojů?

    Otazník je plevel racionální úvahy. Ta by měla končit tečkou, nikoli otazníkem, když už považujeme vykřičník za cosi příliš okázalého a vlezlého. Základem trvalého a přijatelného řešení musí být jasná definice "nepřátelského bojovníka". Není to jenom ten, kdo tiskne spínač detonátoru. Je to i učitel církevní školy, který učí děti, že je dobře spínače detonátorů tisknout a všichni "ti mezi tím". Spolu chyceni, spolu pověšeni, říkali staří. Co je to "spolu", tudy je třeba vést osu debaty.
    Čekal bych, že začne především v Americe, která nese největší díl břemene zápasu se zlem, které se na přelomu tisíciletí v plné síle vynořilo a které sílí každou vteřinou našich tápání a nejistot. Ale debata se týká i nás, tudíž debatujme.

     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Strýc Podger v Číně
    V pátek večer jsme se vrátili s Ljubou z cesty do Číny a Tibetu. Byl to úžasný zážitek, nafotili jsme doslova tisíce snímků a tak se obávám, že tentokrát budu obtěžovat cestováčskými historkami déle, než obvyklých pět dnů, jak tomu bylo v předchozích případech. Zde je ta poslední, jak jsem byl Podgerem na pekingském letišti.

    Po čtrnácti dnech se fotografická výprava Idifu organizovaná agenturou BTC EU vracela z Pekingu do vlasti. Koupil jsem si na letišti krabičku sušenek za 12 juanů (krát tři=36 Kč) a chtěl jsem zaplatit poslendí stojuanovou bankoovkou (=300 Kč), která mi zbyůa. Roztomilá čínská kasírka mi dala najevo, že mi nehodlá dát drobné zpátky. Nakonec jsem těch dvanáct jonáků vydoloval a odchýá´ázel se sušenkami.
    Potkal jsem kolegu spolucestováče, který si nesl limonádu. Okamžitě jsem dostal žízeň a z ledničky v onom letištním obchodě jsem tedy též vytáhl limonádu za 4 juany (=12 Kč), z peněženky vylovil bankovku s pětkou na jedné straně a úderníky na druhé straně a znovu šel k té milé aksírce. Když spatřila bankovku, zase začala brebentit.
    Vzplál ve mě hněv opice makaka. Dejme tomu, nechtěla mi vrátit 88 juanů na stovku. Ale že mi nechce vrátit jednoho jonáka z čínského bůra?

    "Tak si toho jonáka nabouchej do kecek, děvenko," pravil jsme vlídně, bankovku s pětkou položil ke kase a odcházel s limonádou v ruce.
    Ujdu deset kroků a za mnou brebentění. Kasírka cupkala, aby se mnou krok udržela a mávala bankovkou.
    A to mě osvítil duch svatý.
    Oni mají Číňané i něco jako haléře, a těch 5 fufníků má cenu našeho třicetníku... Ano, bankovka na tzřicetník patří ke zvláštnostem jejich eněžní soustavy.
    Z pyšného bílého ďábla, který nadutě pravil "zbytek si nabouchej do kecek" se proměnil omlouvající se strýc Podger. Vyždímal jsem skutečnou pětijuanovku, dal ji té dobré duši a vrátil jsem se k naší skupině, abych vyprávěl o mé poslední (a rozhodně ne jediné) podgerovštině.
    A k dovršení všeho ta hodná holčina mi přinesla toho jednoho jonáka nazpátek! Nenabouchala si ho do kecek.
    Měl bych to udělat já, na připomenutí, že nadutost je vždy hloupá, byť částečně omluvitelná únavou.

    Obrázky z Číny:

    Ten pán, co si kupuje škorpiony a koníky k večeři NEJSEM já.