ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ďuričkův vzkaz
Ve dnech, kdy média zveřejňují alarmující informace o mafiích v severních Čechách, srostlých s tamními organizacemi ČSSD, přichází emotivní text z pera Bohumíra Ďurička. To je ten muž, který zastřelil v hádce o to, kolik miliónů mají v kapse, Václava Kočku mladšího - syna muže, známého z Paroubkova prohlášení "na pana Kočku nesahejte". V Ďuričkově prohlášení se píše: "Klan rodiny Kočkových je mnoho let propojen na mezinárodní organizovaný zločin a různé mafie. Běžná činnost této skupiny je lichva, vydírání, praní špinavých peněz, kuplířství a všechny formy násilí." To samozřejmě není nic nového, to se vcelku obecně ví. Zajímavá je jiná Ďuričkova formulace: "Vnímám obavu státu o moji bezpečnost, o můj život. Vím, že stát monitoruje moji rodinu a blízké osoby. To svědčí o tom, že jsem se nechtěně (osudově) dostal do války s rodinou Kočkových a navazující ruskojazyčnou mafií, v čele s panem Rozynem a Korpljakovem. Já pro ně rozhodně nejsem nebezpečný."

Obavy státu? Stát zavřel člověka, který zřejmě mimo jakoukoli pochybu připravil Václava Kočku mladšího o život. V tomto smyslu nemá pan Ďuričko prostor k obhajobě, která by ho nějakým zásadním způsobem zvýhodnila. V politické atmosféře vypjaté vzájemné nenávisti může vsázet na politcké angažmá. Když "stát" pomohl Čunkovi, proč by neměl pomoci Ďuričkovi? Stát, rozumějme - ti lidé, kteří ho dnes vedou.
Neměl by.
I kdyby ta příležitost byla sebe lákavější, bylo by nanejvýš zhoubné, kdyby mělo toto volání (pokud mu správně rozumíme) dojít pozitivní odezvy. Vražda Václava Kočky mladšího je kriminální akt a soud musí s obviněným podle toho nakládat. Nicméně, z Ďuričkova prohlášení jasně plyne, že soud bude velmi horký.
Na slavnostní večeře se obvykle předepisuje společenský opblek, smoking, v krajním případě frak.
Na tenhle soud by se měla předepsat jako nejvhodnější oděv neprůstřelná vesta.
A panatujme: na pana Kočku nesahejte, pravil Paroubek. O střílení se nezmínil.

JAK ŽIVOT JDE: Patálie s telefonem
V jistém časopise zveřejnili inzerát na téma "přijme se uklízečka" a spletli předčíslí a místo správného tam dali číslo, které má Ljuba. Takže denně tak šedesátkrát někdo zvoní a uchází se o místo.

Klobouk dolů - já nebyl včera celý den doma, takže první telefonát, který jsem zažil, přišel někdy v osm večer a Ljuba mile odpovídala:

"Nezlobte se, ale v redakci to popletli, zavolejte prosím znovu, jenže místo XYP na začátku volejte XYZ na začátku, nashledanou, přeji dobré pořízení."

To jsou nervy - a taky to je síla dobrého srdce! Každý druhý by byl nevrlý a nadával nebo dělal blbé vtipy typu "přijďte se předést v Horoucích Peklech, Smrdutá 15 ve čtyři ráno" a podobně.

Peklo to bezesporu je a bude to ještě nějakou dobu trvat. Naštěstí to není napsané v telefonním seznamu - kdysi, když ještě jsem bydlel s rodiči na Žižkově, jsme měli podobné číslo jako kasa Komorního divadla v Hybernské ulici. To taky byl élent, navíc trvalého druhu, protože v seznamu to nebylo napsané špatně, to jen se někdo čas od času překouk.
Tak pětkrát denně.