2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 17.11. 2008,
  • Rusko je opět připraveno jednat s USA o protiraketové obraně
  • Sarkozy obrátil a prohlásil, že protiraketová obrana je věcí každého státu
  • Aby Senát schválil zákon, je Pospíšil ochoten vrátit trestní odpovědnosti na 15 let
  • Čunek chce poplatky věnovat pojiťovnám, Julínek to odmítá jako politický obchod
  • Pospíšil nepodpoří návrh Jehličky na zavedení tzv. nerozveditelných manželství
  • ČSSD asi vytvoří v Libereckém kraji menšinovou vládu, jednání ztroskotala
  • Na post karlovarského primátora míří Hauptmann z ODS
  • Výbuch plynu v hradeckém činžáku zabil mladou ženu
  • Počasí v Praze: zataženo, okolo 10 stupňů

     
 border=
    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Důvod k oslavě
    Mrtvé jak polistopadové nadšení, tenhle vtípek se u nás začal říkat velmi brzy... jitě už v roce 1990. Přišel mi smutný tenkrát a dvojnásob - nebo možná devatenáctinásob - smutný dnes. Je ale dobře, že si výročí 17. listopadu připomínáme a že se v médiích objevují dokumenty o tom, "jak to tenkrát bylo".

    Vzpomínání bude letos mimořádně rozporůplné po nedávných volbách, které dostaly komunisty opět blíž k pákám moci. Rozpor spočívá v tom, že máme příležitost asi tak padesát na padesát vzpomínat v dobrém i ve špatném.
    Začnu špatným, protože to se v Čechách víc nosí. Před devatenácti lety byla propásnuta příležitost, jak s nimi zatočit. Nová politická elita byla příliš spjata s komunistickou minulostí na to, aby něco podobného připustila - jen vzpomeňme na tezi, že "totalita začala v roce 1969". Komunisté postupně vystrkovali růžky a našli dost síly na to, aby se postavili proti reformním snahám tehdejšího předsedy Jiřího Svobody, který chtěl stranu transformovat v moderní politickou stranu socialistického typu.
    Kdyby se mu to tehdy povedlo, byli by dnes v ministerských křeslech.

    Čímž přecházím k tomu dobrému. Komunisté nejsou v ministerských křeslech, pořád jim není odpuštěna krev na rukách a lež na rtech, a Paroubek se zásadně blamoval, když zakázal po vyhraných krajských volbách jednání sociálních demokratů s občanskými demokraty. Komunisté pochopili, že narážejí i u sociálních demokratů, nehledě na Paroubka, na tvrdou vodu a v mnoha případech přestali tlačit na pilu a spokojují se s "tichou podporou". Je vidět, že ani po devatenácti letech "není odpuštěno" a naopak se zdá, že vyrovnávání se s minulostí se začíná brát vážněji než v minulých létech. Má to sociální důvod - do produktivního věku dospívají mladí lidé, kteří kladou vážné otázky, jak to vlastně bylo a kdo je za co zodpovědný.

    Skončeme realisticky: za devatenáct let republika ušla obrovský kus dopředu, přesněji, vzhůru. Zdaleka ještě nejsme nahoře, tedy na úrovni "normálního státu", v ničem, ani ekonomicky, ani kulturně. Ale jsme této metě blíž, než před pěti lety a před deseti lety, a máme reálnou naději, že vzestup bude pokračovat.
    Což je docela dobrý důvod k oslavě.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem přišel do řečí
    Nejen úprací, leč i společenskou událostí jsem žil v uplývajícím týdnu. Pan Vladimír Hotovec, náš významný Místr meče, mě pozval na křtení své knihy Cesta srdce, kde píše o svých zážitcích a prožitcích ve světě bojových umění. Sláva to byla náramná, přišel pan japonský velvyslanec, a nemohla chybět ani naše významná japanistka, paní profesorka Věna Hrdličková. Kdysi mě nna univrzitě učila japonské dějiny, já jí po mnoha letech učil, jak zacházet s digitálním foťákem.

    Fotografů tam bylo opravdu hodně. Paní profesorka není velkého vzrůstu a její tělesný objem je nepatrný, hmota těsně nad hranicí peříčka. Několikrát jsem jí prorazil průhled mezi těly, ale to víte, fotografové jsou pakáž a strašně sebou melou, takže průraz vždy zavalili a paní profesorka zase nic neviděla. Nakonec jsem jí nabídl, že jí vše vyfotím jejím fotoaparátem. Dala mi svůj kompakt, já si zapomněl brejle v autě, takže jsem s ním manuipuloval jako slepý hodinář Hanuš s mechanismem orloje, nicméně nakonec jsem to zvládl a vesele blejskal přes hlavy jednoho Hotovce a jednoho velvyslance a herce Vetchého a další veličiny za druhou.

    Pak jsem paní profesorce přístroj vrátil.
    Děkovala a omlouvala se, že mě dostala do řečí. Že prý zaslechla, jak si ti holomci povídají:
    "Viděl jsi Neffa? Ono mu hráblo! Fotí takovým strašným krámem!"

    Ujistil jsem ji, že to přežiju. Po slavnosti jsem ji vezl autem domů. Jeli jsme Ječnou ulicí a červená nás zastavila před výlohami obchodu s oděvy s nadměrnou vylikostí.

    "Ano," pravila učená žena,"svět je krutý. Nedávno jsem si všimla hezkých šatů tady za výlohou a chtěla si je koupit. A víte, že mě odtamtud vyhodili?"
    "Při vší účctě, paní profesorko, nedivím se jim!" odpověděl jsem.