2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
úterý 30.9. 2008,
  • Problémy bank se ze Spojených států přesouvají do Evropy
  • V prvních demokratických volbách v Bělorusku nebyl zvolen jedný kandidát opozice
  • Finanční krize neohrožuje české banky, ale způsobuje podle analytiků nedostatek likvidity
  • Kasal by nechal vyrovnání s církvemi přepočítat národohospodářskou fakultou VŠE
  • Na TV obrazovky přichází kampaň ministerstva dopravy s naturalistickými záběry nehod
  • Originál pittsburské dohody z r. 1918 významné pro vznik ČSR je vystaven v Senátu
  • Epidemie žloutenky sice sílí, ale podle hlavního hygienika není důvod k panice
  • Sklárny Sklo Bohemia ve Světlé n. Sázavou končí, 1250 lidí je bez práce
  • Počasí v Praze: postupně zataženo, teplota až 17° C

     
 border=
    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
    Protibouračková akce

    Včera začala odstrašující akce stran chování na silnici a na ulici. Je to dobře. Naše silnice jsou nebezpečné, naši řidiči jsou nebezpeční, zbytečně umírají stovky, tisíce lidí. I kdyby tahle akce zachránila jeden život, bylo by to dobře.

    Jenom by nemělo zůstat při akci. Před lety v Německu měli billboardy podél dálnic s nápisem NIKDY V POCHYBNOSTI. Znamenalo to: když si nejsem jistý, nejedu do toho. To bylo velice moudré heslo a bylo dobře, že to měli kolem silnic. Od té doby uplynulo možná čtyřicet let - a já si ho připomínám.
    Třeba mi zachránilo život, nebo přinejmenším ode mne odvrátilo rozbití huby.
    Je třeba uvítat naši propagační akci. Nečekejme od ní zázraky. Katastrofální situace na našich silnicích je jev socio - psychologický. Je to výsledek sociálních frustrací, je to projev struktury osobnosti i skupinových vztahů. Bude to trvat desítky let, než se společnost usadí, než se obnoví normální vztahy a než se lidi začnou realizovat jinde, než za volantem automobilu.
    ALe je rozdíl, jestli za ty desítky let zahyne na silnici - dejme tomu - padesát tisíc, nebo čtyřicet tisíc lidí. O to tady jde.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Návštěvou na Žižkově
    Balón počká, dnes povím, jak jsem včera odevzdával v jedné redakci na Žižkově krabici s foťákem. Testoval jsme ho a oni ho budou testovat taky. Motorku jsem zaparkoval před barákem a šel jsem nahoru. Zazvonil jsem a přišel mi otevřít Jirka, můj dávný kolega a kamarád. Neviděli jsme se jistě deset let. Oba jsme měli radost, že jsme se po deseti letech takhle setkali.
    Všiml si, jak jsem oblečený.
    "Jseš na motorce. Máš to zamčený? A připoutaný řetězem?" ptal se.
    "Ne. Já jen na skok."
    "Na skok? Nevíš, jak to vypadá na Žižkově. To sem do ulice přijel člověk a měl v autě pytle. Taky šel na skok. Zloději rozbili okno a rozřízli jeden ten pytel. On tam vezl listí, suchý listí! Jo a tuhle taky, přijeli řemeslníci a měli v autě bourací kladivo. Že na skok, jen to obhlídnou. Kam jdeš? Počkej, nechoď, uvařím ti kafe! Přece hned nepůjdeš, když jsme se tak dlouho neviděli..."
    Já zase přijdu. Za deset let, až povezu foťák. Motorku omotám řetězem a připoutám mezi lucernu a stromy. Kolem rozsypu nášlapné miny. Pak se s tebou posadím ke kafi, Jiří. -->