2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pátek 29.8. 2008,
  • Ruská armáda vyzkoušela raketu Topol, kterou prý český radar neuvidí
  • Američtí demokraté oficiálně nominovali Obamu do prezidentských voleb
  • Topolánek SZ ve vládě chce, ať už příští víkend zvítězí Bursík nebo Kuchtová
  • Premiér na závěr své inspekce pochválil Parkanovou, Jehličku i Stehlíkovou
  • ČSSD kritizuje MMR pro snižování rozpočtu a časté organizační změny
  • Jehlička uvedl, že arbitráž kvůli blobu nehrozí, odvolání Ježka nevyloučil
  • Brněnská radnice musí znovu vybrat projekt k vile Tugendhat
  • Klaus dal milost muži, který chtěl prodat v aukci jeho kyčel
  • Počasí v Praze: skoro jasno, teplo

     
 border=
    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zase o těch méně významných
    V době kdy desetiprocentní prognózy tlačily Zelené dso parlamentu, upozorňovali jsme zde, jaká je to rozhádaná cháska a že je pošetilý ten, kdo doufá v "novou politickou kulturu". Miniaturní strana s rekordním počtem zklamaných voličů je rozdělena na dva tábory, na úspěšného Bursíka a neúspěšnou Kuchtovou.

    Před zeleným sjezdem nabídla Bursíkovi Kuchtová ruku. Opět se ukázalo, že je to rozumný člověk, škoda ho na zeleného. Kuchtovou odeslal do patřičných hranic a zaujal stanovisko "Kuchtová nebo já", a to tak, že Kuchtová nesmí být ani ve vedení strany, pokud to na sjezdu projede.

    "Také sním o daleko lepším světě, ale současně mám dost skromnosti, abych se uměl radovat z každého menšího či většího úspěchu a nabubřele si nemyslel, že si ze mne všichni sednou na zadek," komentoval Bursík iniciativu Kuchtové. Jenže to je odvěké dilema každé kverulantské strany. Buď se dá na "reálpolitiku" a vyslouží si nálepku oportunismu, anebo jde radikální cestou a když má štěstí (a společnost to neštěstí), shoda historických okolností jí přihraje moc do klína. Pak teprve nastane ten strašný tanec.

    Ať to na sjezdu dopadne jakkoli, přitažlivé divadlo se na zeleném jevišti neodehrává.
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem psal báseň
    Před týdnem jsme se s Ljubou ženili a vdávali. Chtěli jsme svabtu mít v komorním duchu, bez proslovů a oficialit, natož pak s chomoutem a společným pojídáním polévky. Na matrice se nás ptali na projev. Chceme co nejkratší.
    "No, my máme dva typy projevů. Jeden pro mladé, s poučením, a pak pro ty zralé, poučené. Ten je kratší." "Můžete mi ukázat, jak je krátký ten krátký?"
    Paní matrikářka mi ukázala sáhodlouhý elaborát.
    "Můžeme si ho krátit?"
    "Jistě."
    "Takže... asi sem," řekl jsem a ukázal prstem na větu, která začínala v tom smyslu, zdali si beru zde přítomnou XY za ženu bez nátlaku a bez pistole u spánku. No a místo proslovu o bílé plachetnici života nám pan Navrátil recitoval básně: Pavilon starého bumbalisty, Modrý pavilon a Dva staří blázni.

    Byla zde i báseň čtvrtá a s tou to bylo následovně.
    Slíbil jsem Ljubě, že jí k svatbě napíšu haiku, čtyřverší v japonském stylu. Přirozeně že jsem na to zapomněl. Už jsme se skoro odebírali nikoli do modrého, leč bílého pavilonu na štiřínském rybníce, když mi Ljuba vlídně připomněla, že jsem určitě na tu haiku zapomněl.

    Pádil jsem do baru. Tam jsem si půjčil tužku.
    "A ještě papír!"
    "Stačí účtenka?"
    "Ne. Jídlení listek."
    To byla ode mne známka slabosti. Haiku se musí vejít na účtenku.
    Pak přišel Václav Hrubý, ředitel Štiřína a nadhodil, že bych snad mohl jít.
    "Nemůžu," řekl jsem mu. "Píšu báseň."
    Opatrně se vzdálil v přesvědčení, že jsem definitivně zešílel.
    Haiku jsem napsal a zenový mistr Matoušek vyslovil podiv, že jsem to zvládl tak rychle.
    "Haiku musíte napsat, když vypadnete z desátého patra, dřív než dopadnete," já na to a on mne pochválil, že tak to má být.

    Haiku je následovná:

        Léto odběhlo
        jako rozpustilý psík.
        Vítr tě růžově zbarvil,
        má lásko.

    Ve skutečnosti byla Ljuba oranžová, ale i tak byla moje haiku schválena.