2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
čtvrtek 21.8. 2008,
  • Rusko odmítlo rezoluci Rady bezpečnosti OSN ke Gruzii
  • Rice a Sikorski podepsali smlouvu o protiraketové základně v Polsku
  • Abcházský parlament požádal Rusko o uznání nezávislosti na Gruzii
  • Vláda se dohodla na odvolání proti výsledku arbitráže s firmou Diag Human
  • Vesecká před vládou obhájila práci svého úřadu, Topolánek jí vyslovil důvěru
  • Odstraňovaní ekologických škod po sovětské armádě potrvá do roku 2012
  • Syndikát novinářů ČR se obává prodeje Economie pochybnému zájemci
  • Odbory Siemensu uskutečnily dvouhodinovou výstražnou stávku
  • Počasí v Praze: oblačno až zataženo

     
 border=
    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pochmurné výročí
    Je to zvláštní, ale na výročí sovětské okupace jako by se letos vzpomínalo intenzivněji než před deseti lety, kdy jsme si ho mohli poprvé svobodně připomenout. Výsledek? Obávám se, že mnoha lidem leze "osmašedesátý" krkem.

    Je to jedno z řady neslavných výročí, kdy se s námi zacházelo jako s hadrem a kdy naše politická reprezentace selhala. Není to nic, na co bychom měli být nedejbože pyšní. Co si ovšem zaslouží analýzu a reflexi, to je Pražské jaro, které předcházelo tomu hnusnému "srpnu". Byl to zřejmě poslední idealistický pokus o kvadraturu kruhu, o perpetuum mobile, o "socialismus s lidskou tváří". Ruská lekce nás poučila o iluzivnosti té věci. Společnost je buď svobodná nebo nesvobodná. Svoboda je v rozporu s principem vlády jedné strany. Pokud by ta jedna strana měla diktovat, které jiné strany smějí nebo nesmějí a jaké mají mít kvóty a programy, pak je to fraška a ne svoboda. Srpen 1968 nám dal lekci, že nejde o ideje ale o moc, o nadvládu. Pod pásy tanků zdechlo Pražské jaro a s ním i iluze a idealismus.

    Jenže tohle se dnes těžko vysvětluje, tím spíš, že to nikdo nechce slyšet, protože ho to nezajímá. Mocenské hry pokračují. Rusko o nás opět projevilo zájem a snaží se obnovit "sféru vlivu", neboli impérium. Západ, do něhož pořád ještě neoddělitelně nepatříme, mlčky souhlasí například s tím, že Gruzie do ruského impéria patří, a spokojil se jen s bezzubými proklamacemi.

    Když se Rusko prostřednictvím československých komunistů zmocnilo v roce 1948 Československa, vyvolalo to šok a v jeho důsledku vzniklo NATO. Gruzínská krize, bez ohledu na morální profil gruzínského režimu a jeho obskurního prezidenta, by měla vyvolat podobné prozření. Rusko se nezměnilo, Rusko nadále vnímá své sousedy jako vazaly, a sousedy oněch sousedů až po čáru, kam kdy v moderních dějinách došli ruští vojáci. Je fatální a tragické, že to Václav Klaus nechápe nebo nechce chápat.

    Proto, jako pamětník, nevzpomínám na "Srpen" s úlevou, že to už máme za sebou. Mám tísnivý pocit, že se historie může opakovat a že jsou u nás síly, které se o to snaží.