Nemá kam spěchat, je to na politika mladý člověk a může si počkat na příležitost. Ta by mohla nastat při eventuálních prohraných volbách. Topolánek sice zatím všechny volby vyhrál, ale vždycky s odřenýma ušima a ty poslední s odřeným vším, co se odřít dá, včetně hrdosti. No a na tom, aby ODS volby prohrála, pracuje Pavel Bém s udivujícím úsilím.

ZLOBENÍ S ASTONEM: Jak to bylo s mastičkou
Máme teď na dva dny Dominiku ve Zvoli. Včera odpoledne jsem měl řízení v Praze a dostal jsem za úkol zastavit se při zpáteční cestě na Zbraslavi v lékárně a koupit tam kalciovou mast. Dodo se udělaly na ručičce nějaké pupínky.
Jsem v Praze. Ljuba telefonuje: nezapomněl jsi mastičku? Zapomněl. Žádám tedy, aby mi poslala SMS a připomněla mi ji, až můj vyřizovací maraton skončí.
SMS jsme dostal, mastičku koupil, byl jsem veleben jako zachránce a velký spojenec v zápase s pupínky. V tu dobu byla Ljuba s Dodo na návštěvě u Wiesnerů v ob-sousední vsi Oleško.

"Mas-tič-ka", naučila se Dodo říkat své dosud nejdelší slovo. "Mám mas-tič-ku."
Hrála si s tubou, vytahovala ji z krabičky, dávala zpátky, pouštěla na zem, pak slezla ze židle , položila tubu na stůl, vylezla na židli, pak se ukázalo, že nedosáhne ("Dodo nemá mas-tič-ku."), bylo třeba židli přisunout, mastička padá na zem. Dodo slézá, odsouvá židli, zvedá...

A tak dále.
Odjedeme do Zvole, já se převléknu z motorkářského a jdeme společně do lesa. Volá Wiesner, že jsme si zapomněli mastičku. Domluveno, že se pro ni zítra zastavím.

"Dodo nemá mas-tič-ku," běduje děcko. "Nemám mas-tič-ku. Nemám."

Jsme uprostřed lesa. Bez mastičky. Zoufalí, přinejmenším Dodo je zřetelně zoufalá. Bez mas-tič-ky.

Ano, teto příběh má happy end. Vrátili jsme se z lesa, odjel jsem k Wiesnerům pro mastičku, Ljuba zatím Dodo koupala a děcko pak spalo s tubou mastičky místo s panenkou.

Budu se muset zeptat, jestli jsme při tom poutavém ději nezapomněli namazat ty pupínky.