2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
středa 9.7. 2008,
  • Condoleezza Rice a Karel Schwarzenberg podepsali smlouvu o radaru
  • Do Lidového domu si pozvali generála Bužinského z ruského ministerstva obrany
  • Topolánek přirovnal smlouvu o radaru k Marshallovu plánu, my nesmíme odmítnutí opakovat
  • Zdravotní stav Klause se natolik zlepšil, že může být převezen do zámku v Lánech
  • Spolek Ne základnám demonstroval na Václaváku, spolek Greenpeace na Letné
  • Topolánek podepsal smlouvu o vstupu ČR do Evropské vesmírné agentury
  • Vysokoškolský aktivista podal žalobu na Schwarzenberga pro vlastizradu
  • Sociální demokraté začali lákat voliče a slibovat jim třináctou penzi
  • Počasí v Praze: oblačno s přeháňkami

     
 border=
    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Socialističeskij gumanism
    Sociální demokraté pozvali do Lidového domu ruského generála Jevgenije Bužinského v týž den, kdy předseda vlády Mirek Topolánek podepisoval s americkou ministryní zahraničí Condoleezou Rice dohodu o americké radarové stanici na českém území. Těžkou napnout fantazii, abychom si vymysleli, jak názorněji chtějí vyjádřit sociální demokraté svoje sympatie a směr, kterým chtějí Českou republiku nadále kormidlovat. Je to největší nehoráznost od chvíle, kdy se Jan Kavan okázale zajímal o to, zdali můžeme vystoupit NATO v předvečer našeho vstupu do systému kolektivní obrany Západu. Paradoxně to pak byl právě on, kdo podepisoval závěrečné vstupní dokumenty. Je tedy jasné, jaký bude hluboký smysl příštích parlamentních voleb. Kam půjde kormidlo, k západu nebo k východu?
    Bude to smysl, nikoli téma. Zahraničně politické otázky nejsou nikdy hlavním tématem parlamentních voleb. Což neznamená, že nemají smysl. Když „lid" volil v pětačtyřicátém komunisty, také si málokdo z oněch důvěřivých lidí třímající rudý volební lístek v ruce uvědomoval, že vrhá republiku do Stalinova chomoutu.

    Otázka pro Rusy
    Jeden z argumentů antiradaristů zní: nejsme informováni. Nikdo není informován dost na to, aby nemusel být informován víc, to je samozřejmé. Tím spíš, když jde o obranné záležitosti, spadající do okruhu vojenského tajemství. Nicméně, měli bychom být informováni z druhé strany. Aktivisté Greenpeace velmi horlivě útočí na západní frontě, horlivě a efektivně. Východní si nevšímají. Proto položme otázky my, přinejmenším jednu: Co Rusku na obranném radaru tolik vadí?
    Kdyby se Američané rozhodli postavit v Brdech odpalovací rampu pro atomové nosiče středního doletu, byla by nevrlá odpověď Kremlu pochopitelná. Co ale vadí na radaru a protiraketové obraně? Představme si pana Procházku, který se rozčiluje nad tím, že si pan Říha montuje na domovní dveře bezpečnostní zámek. Co si pomyslet o panu Procházkovi?  Jak si vysvětlit jeho rozčilení? Generál Gužinskij v úterý řekl, že nás Rusko nehodlá bombardovat. Vzácný to příklad demokratického přístupu k mezinárodním vztahům! Připomíná to anekdotu o tom, što takoje socialističeskij gumanism: To jde Felix Edmundovič Dzeržinskij po Arbatu a potká holčičku. Řekne jí: Zdrastvuj, děvuška.
    A co je na tom gumanistického?
    Mohl ji nechat zastřelit!
     
 border=

    JAK ŽIVOT JDE: Jak na vodě, tak na souši
    Ještě jsem se tu nezmínil o žádné příhodě z dovolené - a byl jsem pryč celých čtrnáct dní! Jistě nečekáte, že tady budu vykládat, jak bylo hezky na Korsice (a opravdu tam bylo moc hezky!). Takže sůpíš se zmíním o nějakých těch iksech a podgerovinách.
    Ta dovolená se odehrála na moři, tedy na plachetnici jménem Meguem, na níž jsem se plavil spolu s Ljubou a sedmi dalšími kamarády. Loď řídil kapitán Bobeš Haizler - podrobnosti viz web Acrux Clubu.
    Takže jednou jsme s Ljubou vyrazili na gumovém nafukovacím člunu na průzkum ostrůvku vzdáleného asi tři sta metrů od zakotvené Meguem. Jedeme, vylezeme, prozkoumáme, vracíme se - a sto metrů od lodi nám došel benzín. Sundali jsme kryt motoru (byl to nápad Ljuby) a veslovali tímhle plechovým výliskem. Pachtili jsme se zrovna kolem jiné zakotvené plachetnice, loď byla italská. Toť se ví, že zájem byl veliký, a hodní Taliáni, mořský to národ, ná radili: To musíte veslovat! Vezměte si vesla! Vesla!
    A horlivě naznačovali veslování. Zřejmě mysleli, že my Středoevropané vesla neznáme.
    Ale známe. Jenže je máme na palubě Meguem...
    No a pak jsme se po skončení dovolené vraceli Fordem Transitem domů. Cesta předlouhá, měří 1350 km. Střídali jsme se tři řidiči. No a tak tedy mám zrovna moji dvouhodinovou šichtu. Ujmu se volantu a kouknu, kolik mám nafty. Půlku nádrže. Dobrý. Jedu, jedu, padesát kilometrům, sto, sto padesát. Kouknu na palivoměr a vidím, mám půlku nádrže. Pochvaluju si, jak ten plně naložený Transit málo žere, to je vidět solidní auto!
    Jenže já nekoukal na palivoměr.
    Koukal jsem na ukazatel tepoty v chladiči...
    Ne, netlačili jsme Transita. Ale málem jo.