2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 2.6. 2008,
  • Přes 500 australských vojáků zahájilo přepravu z Iráku domů
  • Parkanová označila Tamáše s Bednářem za vyděrače, kterým se neustupuje
  • Paroubek tvrdí, že volby budou referendem o ODS, návrat Zemana mu prý starosti nedělá
  • Švejnar vzkázal ČSSD na její tzv. programové konferenci, že příliš agresivní styl jí nesedí
  • V neděli se konference ČSSD účastnila jen polovina delegátů, Paroubek to svedl na Zemana
  • Tlustý v televizním pořadu OVM prohlásil, že Topolánek táhne občanskou demokracii ke dnu
  • Liška by chtěl, aby děti chodily povinně do mateřské školy už v před dosažením šesti let
  • Globální oteplování potvrzeno - v Klementinu byl překonán rekord starý 140 let
  • Počasí v Praze: teplo, po oba večery bouřka a déšť

     
border=
    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ještě o Kosovu
    Je třeba naslouchat autoritám a přemýšlet, co ony sdělují. Proto mi leží v hlavě postřeh Timothy Gartona Ashe o Kosovu a jeho samostatnosti. Citoval jakési osvícené Srby, kteří jsou s odtržením Kosova od Srbska smířeni, neboť je lépe odříznout ruku napadenou snětí, aby se zachránil celý organismus. To je výstižný obraz, snadno pochopitelný. Vidíme před vnitřním zrakem toho člověka ničeného dlouhotrvajícími horečkami. Má šílené oči a okoralé rty. Napadený úd otravuje celé jeho tělo. A ejhle, přikvačí chirurg s pilkou a ubožák je zachráněn, za cenu sic hroznou, ale zaplatitelnou. Ztráta života je cena jistě horší.

    Dá se aplikovat takový příklad na politickou situaci?
    Podstatné je, co udělá chirurg s amputovanou snětivou rukou. Neznám podrobnosti, nicméně nepochybuji, že se nějakým důstojným a ve výsledku čistým způsobem sprovodí ze světa. Už nikdy nebude. Rána se zahojí a nastane proces rekonvalescence. Obávám se však, že v politice něco takového neplatí. Kosovo nebylo pietně sprovozeno ze světa. Stal se z něho samostatný stát, který po kratším trapném přešlapování uznala i naše vláda. Tím neskončily jedny dějiny a nezačaly jiné dějiny. Pokračují stále jedny a tytéž dějiny se stejnými lidmi. A co teď: mám napsat něco v tom smyslu, že to není amputace snětivého údu, že je to nahrazení jedné sněti jinou snětí a že nezbývá než s napětím pozorovat a čekat, co se z toho vyvine? Větou o snětivé ruce Timothy Garton Ash svoji úvahu začíná. To není člověk, který problematiku Balkánu zná z televizního zpravodajství. Je do ní hluboce zasvěcen a informace čerpá z pramenů. Jistě má důvody proč věřit tomu, že uznání Kosova samostatným státem byl správný krok a povede ke zklidnění situace. Obraz o snětivé ruce nepotřebuje pro sebe, nýbrž pro přesvědčení jiných lidí, kteří situaci neznají, na Balkán nejezdí a nehovoří s politiky a vojáky, kteří tamní politiku dělají.

    Co když se ale mýlí? Co když celá ta obrovská suma informací vede k falešným závěrům a ten je podpořen jasným a snadno pochopitelným obrazem amputace chorého údu? Copak jsme zažili málo erudovaných a ve výsledku absolutně scestných analýz? Pro sebe si udržuji jedno možná pošetilé vodítko. Je upředeno z několika principů, které se obvykle osvědčují. Například, že si lidé nezvyknou na něco, co považují za křivdu. A že tento pocit křivdy se nedá přemalovat žádný obrazem v pastózních barvách.
     
border=

    JAK ŽIVOT JDE: Boží dopuštění
    Nedělní večerní bouřka nás zastihla doma - a litoval jsem všechny, kteří bylo v tu dobu venku. Když spadla první kroupa, šel jsem ven a přinesl jsem ji ukázat Domince. Pak už jsem se takto starat nemusel, spustilo se krupobití a mě napadlo, že by nebylo tak moc pošetilé schovat auto pod přístřešek. Krupobití mi bušilo do klobouku a do ramen, jak jsem běžel ten malý kousek od vrátek k autu. Přeparkoval jsem, ale přece jen hezkých pár stovek krup auto schytalo. Kupodivu bez následků! Další problém byl samozřejmě s Iris, ta se bouřky bojí. Zavřel jsem se s ní do pracovny a pouštěl jí Benny Goodmana - obvykle to pomáhá a pomohlo to i tentokrát.
    Když se pak bouře přehnala, vezl jsem Dominiku domů. Jel jsem horem, tedy přes Břežany a Písnici, protože jsem vezl domů i Annu Marii. V Ohrobci nějací lidé zkoumali rybník naplněný na okraj. Příkopy plné vody, zaplavená pole. Dominku jsem předal Davidovi a Thao a jel domů spodem, přes Zbraslav. Dálniční podjezd byl zaplavený. Strakonická ve směru do Prahy beznadějně ucpaná. Objížďka vedla přes Zbraslav, pětisetmetrový úsek jsme jel půl hodiny. No a to nejhorší - chtěl jsem jet přes Vrané, jenže policejní hlídka mě za zbraslavským mostem nepustila - zřítila se tam skála, zavalila koleje a asi také silnici. Tož tak!