2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
středa 16.4. 2008,
  • Putin povede stranu Jednotné Rusko a zároveň bude premiérem
  • Exprezident Carter nedostal od Izraele povolení ke vstupu do Gazy
  • MO popřelo, že modernizace armády je součástí vyjednávání o radaru
  • Topolánek oznámil, že dvanáctiprocentní daň z příjmu od r. 2009 nebude
  • Bém se distancoval od plánované výstavby Národní knihovny na Letné
  • Čeští šéfredaktoři vyzvali Gašparoviče k vetu tiskového zákona
  • Kyslík zaplatí T-Mobilu sporné 2 GKč za propojovací poplatky
  • Stehlíková se omluvila za své urážlivé výroky o Romech
  • Počasí v Praze: ochlazení, zataženo s mrholením

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Není zač
    Ministryně Džamila Stehlíková "se omluvila za své urážlivé výroky o Romech". Jaké to jsou výroky?
    Například, že "věci, které mají, dostali příliš snadno". Jenže to každý ví, ne? Nebo: "romské etnikum nemá potřebu pracovat, protože stát nabízí alternativu skoro stejných peněz, a bez práce". Ale to každý taky ví, ne? "Za neúspěchy romských dětí ve škole stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do školy, posílají je krást," řekla Stehlíková. Ovšem tím udeřila hřebík na hlavičku. To je princip tragedie celé téhle sociální skupiny, která vězí v pasti mimo jiné proto, že nepochopila smysl vzdělání v životě.
    Samozřejmě že výroky o "Romech" jsou nesmyslné v jednom i druhém smyslu. Politicky korektní označení "Rom" totiž všechno jenom zkomplikovalo a oddálilo řešení, pokud nějaké existuje (což je princip celé té "politické korektnosti", která není ničím jiným, než neoviktoriánským pokrytectvím). Pokud bychom hovořili zcela prostě o "cikánech" jako o lidech sdílející určitý konfliktní způsob života bez ohledu na barvu pleti, bylo by to přesnější. To se ovšem dnes nesmí. Takže dnes už se nesmí zřejmě vůbec nic z toho, co vnímáme jako společenský problém. Nesmí se už o něm ani svobodně mluvit. Ministryně Stehlíková se omluvila.
    Mělo by se jí říct: "Není zač."
    Ale to se nesmí.

    ZLOBENÍ S ASTONEM: Bum do hlavy
    V neděli vzaly Thao a její kamarádka Dominku do zoologické zahrady. Vestou se zastavily v MacDonaldu a Dominka tam dostala balónek na tyčce. O hodnotě hamburgeru se můžeme dohadovat, nicméně před kvalitou balónku je třeba smeknout - ještě v úterý večer byl plný vzduchu, tudíž na omak tvrdý a pružný.
    Čímž pádem se s ním dá hrát hra na "bum do hlavy".
    Udělám Domince bum do hlavy a Dominka jásá. Hned chce taky dělat bum do hlavy. Předám jí hračku, ona mi udělá bum do hlavy a já, pro zvýšení efektu, dělám omráčeného - varianta "bědující omráčený", v medicíně zřídka se vyskytující, ve hrách s malým dítětem žádoucí.
    Jenže je tu ještě někdo třetí, totiž Iris. Ta je krajně znepokojena. Hru bere velmi vážně a ještě vážněji moje bědování. Probudí se v ní záchranářský instinkt, vrhá se mi na klín a olizuje mi tvář, aby mě vrátila k životu.
    Dlouho trvalo, než jsem ji přesvědčil, že záchrany netřeba. Nepomohlo, ani když jsme udělali "bum do hlavy" Iris. Nezbylo než se uchýlit k jiné hře.
    Pomohl bublifuk, tento vzdálený příbuzný nafukovacího balónku.