2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
čtvrtek 27.3. 2008,
  • Francie se chce podílet na modernizaci britské jaderné energetiky
  • Bělorusko bude údajně budovat ve Venezuele systém protivzdušné obrany
  • Klaus potvrdil, že na olympiádu jet neplánuje, motivací mu ale není hrozba Číně
  • Vláda odmítla návrh ČSSD, aby každý důchodce dostal 6 kKč, coby populistický
  • Senát odmítl trestnost výslovné propagace komunismu, nacismu a jejich symbolů
  • Poslanci ČSSD poslali rozšíření placeného parkování v Praze k Ústavnímu soudu
  • Zákon o policii prošel prvním čtením, přináší mj. vyšší pokuty za přestupky
  • Čunek se stal znovu členem senátního ústavně-právního výboru
  • Počasí v Praze: oblačno, větrno, teplota okolo 4 stupňů

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kvadratura kruhu
    Zákaz propagace komunismu je přímo výborný nápad, bohužel má jednu vadu: přišel o dvacet let pozdě. Nebo skoro o dvacet let. Ne snad, že by komunismus nebyl nebezpečný, jak se nám snaží mnozí namluvit - z nejrůznějších důvodů. A mezi ty mnohé patří bohužel i Václav Klaus, který čas od času ty komunisty potřebuje. Zůstávají jako hibernovaní živočichové, něco jako spóry morové epidemie, které vydrží desítky let v jámě, aby se pak namnožily a škodily v plné síle zas a znovu. Naposledy se projevili, když se hrdinně přihlásili k "odkazu Velikého Února" s malou výhradou vůči "chybám" padesátých let. Že hrají na kartu "čím hůř tím líp", že všechny jejich kroky jsou vedené s cílem uškodit režimu, který nenávidí, o tom taky není pochyb.
    Jenže zrovna tak není pochyb o tom, že pokusy o "zákaz komunismu" nebo "propagace komunismu" jsou mimo realitu a v konečném důsledku komunistům prospívají. Oni totiž musí hrát složitou hru, aby uchránili zdání legitimity a přitom zůstali "revoluční stranou". To je kvadratura kruhu a marné pokusy o kriminalizaci jim punc "revoluční strany" dodávají. Možná, že by pánové Mejstřík a Štětina za to zasloužili Leninův řád.
    Třeba se i toho dočkáme.

    ZLOBENÍ S ASTONEM: Neslavné vítězství
    Cesta na hřiště, to je výprava. Hřiště není daleko, ovšem "dálka", to je pojem relativní. Do míst na Mrázovce, kde nyní hřiště stojí, jsem chodíval s Bartem na procházku a trvalo nám to deset minut, nejdéle patnáct. Dominka zatím nechodí, ona ťape, a je něco jiného cestu ujít a něco jiného ji uťapat.
    Bohužel, Bart už by tu cestu ani neuťapal, má chabé tlapky a na procházky s ním chodíme jen do parčíku před domem. Takže na dlouhatánskou výpravu na hřiště mě, Ljubu a Dominku doprovázela Iris. Cestou jsme potkali paní ze sousedství. Šla se projít se svým pejskem, je to psí miniatura rodu mopsů, to jsou ti se zmáčknutou držtičkou. Taky už je to stařeček, ten mopsík, jeho nožičky nesou menší váhu a tak mu slouží lépe než Bartovi jeho tlapy. Bart za těch lepších časů, kdy ještě normálně běhal, mopsíka toleroval. Byl moc malý, nepatřil do kategorie jedlých psů.
    Dal jsem se s paní do řeči a mopsík se přikolébal, aby se podíval na Dominku. Chudák malá! Iris se postavila mezi něho a Dominku a zavrčela, div to s ním nesekl. Aby dodala vrčení důrazu, rozevřela tlamu a naznačila výpad proti krku. Pud sebezáchovy s ním tentokrát doslova švihnul o zem. Iris zářila pýchou, jak tu malinkou osůbku Dominku uchránila před útokem zákeřného tvora.
    Přeju ti vítězství, Irisko. Je to krásný pocit.
    Ale dám ti radu: až se budeš vítězstvím chlubit Bartovi, neříkej mu, nad kým si vyhrála.