ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hon na Čunka
Skoro dvacet romských organizací podalo trestní oznámení na Jiřího Čunka kvůli jeho slovům na adresu Romů. K tomu připočteme sto dvacet žalujících soukromníků a je z toho docela slušný "man hunt", tedy hon na člověka.
Co s tím?
Takto uvažující člověk a takto vyjadřující výsledky svého uvažování nemá na postu vicepremiéra civilizovaného státu co dělat. Čím déle se drží na místě jemu nepříslušném, tím větší vrstvou hanby se natírá a přetírá, až nabývá podoby vskutku odpudivé. Nicméně to, co se kolem tohoto trapného případu děje, je taktéž znepokojivé. "Hon na Čunka" totiž odvádí pozornost od jádra případu a vyvolává dojem, že když se podaří zavřít dostatečný počet lidí a pokutovat dostatečný počet hospodských a zavřít huba dostatečnému počtu hulvátů, bude vše v pořádku a romský problém bude vyřešen. Žaloby viní Čunka z toho, že "podněcuje nenávist". Ta tu je a nepotřebuje žádného Čunka k podněcování, ten se na ní jen hlupácky a populisticky svezl. Těch dvacet romských organizací by si mělo lámat hlavu, jak to udělat, aby se poměr "většinové společnosti" k "nepřízpůsobivým" změnil. Opravdu nemá smysl mluvit o odporu k "Romům", protože ten odpor není vůči někomu, kdo je Rom a zpívá romské písničky. Ten odpor je proti určitému parazitnímu stylu života. Nemá pravdu Monika Mihaličková ze sdružení Athinganoi, když říká, že "trestní oznámení je jedna z mála možností, kterou jako občané této země máme k tomu, abychom se domohli spravedlnosti. Nyní je to už v rukou těch druhých." Trestním oznámením jenom leje olej do ohně a i kdyby se podařilo Čunka zavřít, pomohlo by to nepřizpůsobivým,aby se dostali z pasti, v níž vězí? Spíš naopak, taková je smutná pravda.

Jeden den ze 14 let Stát opět převzal katedrálu svatého Víta. Den to byl technický, dozvídáme se, odečítala se spotřeba vody a elektřiny, není známo, zdali do spotřeby vody se počítala i spotřeba vody svěcené. Tím samozřejmě nic nekončí, protože 3. května bude další soudní jednání u obvodního soudu pro Prahu 1. Trvá to už čtrnáct let. Je nějaká naděje, že soud rozhodne a pokud ano, proč se tak nestalo před čtrnácti lety a když ne, tak proč se to stání koná, když není k ničemu? Takové otázky k ničemu nevedou, protože nemají smysl. Jako nemá smysl, jak to tak vypadá, náš soudní systém, který dopustil nejen tento případ, ale tisíce jiných, o kterých se ovšem nikdy nedovíme, protože nikoho nezajímají.

JAK ŽIVOT JDE: Brigáda ve Zvoli
V sobotu jsme měli ve Zvoli brigádu! Čistil se les ( toho jsem ne neúčastnil) a čistily se i strouhy podél cest (toho jsem se účastnil). Nejsem veliký milovník brigád (musel jsem na chmel jako gymnazista, na tu odpornou otrockou práci, na kterou dodnes vzpomínám jako na nehorázný příklad vykořisťování). Vzpomínám i na poslední svoji brigádu, těsně před nástupem na vysokou školu. Pracovali jsme u jakési stavební organizace (dnes bychom řekli firmy). Tam nám dali za úkol zpracovat izolátory. Šlo o toto:
Dřevěné sloupy pro elektrické dráty mají jak známo porcelánové izolátory na železných hácích, ty jsou ke sloupu přišroubované. Takže nás úkol vypadal tak, že jsme nejdřív měli kladivem rozbít ten izolátor a pak upnout do svěráku železo a velkým klíčem vyšroubovat matice. Ty byly zarezlé. Práci to dalo strašnou, ale nakonec, asi po týdnu lopotění, jsme z obrovské hromady těchto háků udělali dvě menší, hromadu háků a hromadu matic.
Pak přijelo auto, chlapi to naložili a odvezli všechno do hutí.
Já když to viděl, jsem se zařekl: vy kurvy, naposledy jste mě nachytaly! Už nikdy nepůjdu na brigádu.
Never say never again, praví staré české přísloví. Byl jsme na brigádě, a cítím se dobře když jdu s iris kolem vyčištěného příkopu. Tedy, kdyby mi někdo řekl v tu chvíli, kdy jsem se dostavil na pracoviště s rejčem na rameni, že to myslej vážně a chtěj to táhnout fakt až k lesu, nejspíš bych prchnul.
Neměl bych mozol na pravé dlani. Taky bych neměl ten dobrej pocit. Ono jde jedno k druhému.