2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 1.8. 2006,
  • Ficova vláda hodlá změnit Dzurindovy reformy, plánuje i milionářskou daň
  • Izrael ještě vystupňuje a rozšíří pozemní operaci proti teroristům z Hizballáhu
  • Klaus si na dnešek pozval Paroubka, ten prý demisi vlády na Hrad neponese
  • KDU-ČSL připravena vyjednávat s partnery a ČSSD o vzniku dočasné vlády
  • Paroubek popřel, že by požadoval beztrestnost aktérů všech posledních afér
  • ČSOP chce kvůli CzechTeku podat na armádu stížnost k Evropské komisi
  • Meteorologové varovali před bouřkami doprovázenými přívalovými dešti
  • Nespokojení technaři prý chystají nelegální CzechTek
  • Počasí v Praze: ochlazení, občas mrholení

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Smích zakázán
    Pochmurnou satisfakci může prožívat ten, kdo před pěti lety věštil utužení režimu. Ano, válka s terorismem znamená, že budeme pod ještě ostřejším dohledem, než kdykoli před tím. Byrokratická mašinérie státu bude ještě silnější. A chamtivější, jak se ukazuje v souvislosti se zaváděním nových pasů. Na nich budou bezpečnostní prvky, kromě jiného i fotografie pořízené speciální technologií. Fotku na pas vám bude moci pořídit jen speciálně vyškolený úředník. Proč úředník a ne vyškolený živnostník poté, co třebas složil zkoušku a získal licenci? To proto, že státní aparatura vidí příležitost k utopení čtyř a půl miliard v celém systému. Na jedno úřední místo tedy stát utratí z našich peněz neuvěřitelných dvacet miliónů korun. Pan ministr Bublan by měl přestat poletovat vrtulníkem nad tančícími dětmi na Doupově a vysvětlit, za co hodlá utratit 227 krát 20 miliónů korun. Je to nehoráznost tak drzá, že je až k smíchu. Ale pozor! Na nových fotografiích se nebudeme smět smát. Z bezpečnostních důvodů. Ostatně, nebude ke smíchu opravdový důvod.

    PSÍ PŘÍHODY: Zápas s Paroubkem
    Nemusíte se obávat, že se do sekce psích příhod připletl nějaký politický komentář. V našem rodinném žargonu, Paroubek, toť žába, žabák, ropušák. Do zahradního jezírka se nám nastěhovala ropucha a po nocích tam hulákala a právě od její výřečnosti jsme odvodili jméno.
    Potíž je v tom, že Ljuba se žab bojí a štítí a Anna Marie, její dcera, se jich děsně bojí a štítí. Já k nim mám vcelku vlažný vztah, k žábám tedy, ne snad, že bych si v nich liboval, ale moje bání a štítění si rezervuju pro kraby a jim přidružené nohaté potvory pavoučího typu, kdežto žába má dle mého názoru rozumný počet končetin.

    A co Iris? V koutě zahrady jsme do včerejška měli uložené zbytky starého plotu. Pondělí, to je den, kdy se navečer otevírá občanům Zvole veřejná skládka a tam jsme hodlali ty pozůstatky odvozit. No a jako předvoj šla Iris. Jelikož je to pes lovecký, specializovaný jako stavěč, zvěř dovede objevit, a pak stojí se zalomenou nohou a kouká a kouká a čeká, až přijde udatný lovec a zvěř hrdinně odpráskne. Tak to má v genech.
    Takže najednou koukám, jak ta Iris stojí u plotu se zalomenou nohou. Ještě jsem si stačil pomyslet, že staruška už vidí zvěř ve všem možném, třeba si myslí, že je tam zalehnutá zebra... a najednou vidím Paroubka!
    Byla to statná ropucha velká jak dvě pěsti, zalezlá hned na kraji. Skočil jsem tedy do kuchyně pro igelitový pytlík a žábu lapil a uložil v pytlíku do auta s tím, že ji vypustím u rybníka. Vracel jsem se od auta a koukám, Irda stojí se zalomenou nohou. On tam druhý Paroubek!
    Tyto děje vylákaly ven Ljubu. Pro druhý pytlík běžela ona a taky pro třetí. Ano, Iris objevila i třetího Paroubka. Ten byl zelený, puntíkatý.
    "Iris vyšťourala všechny Paroubky," mínila pak Ljuba, když jsme vezli zbytky plotu na přívěsném vozíku na skládku.
    "Určitě," pravil jsem nepřesvědčivě.
    "A oni si to mezi sebou řeknou, že u nás je zlý čmuchací pes a už sem nikdy žádný nepřijde."
    "Jistě se mezi sebou všechny znají," přikývl jsem a poslouchal, jak na zadním sedadle poskakují igelitové pytlíky.